ECLI:CZ:US:1995:3.US.102.95
sp. zn. III. ÚS 102/95
Usnesení
III. ÚS 102/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele A.V., takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Podáním ze dne 17.5.1995 se navrhovatel domáhal zrušení ustanovení §40 zákona č. 588/1992 Sb., a zákonů č. 337/1992 Sb. a 337/1993 Sb. s tím, že nerespektují občana jako rovnocenného partnera.
Podle §64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle č1. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy oprávněn podat prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, a konečně ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 tohoto zákona. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Podle §74 zákona č. 182/1993 Sb. spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného
2 - III. ÚS 102/95
právního předpisu, a nebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení navrhovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popř. se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. Z podání navrhovatele plyne, že se nejedná o ústavní stížnost jako takovou (za podmínek vymezených zákonem č. 182/1993 Sb.), ale o přímý návrh na zrušení uvedených zákonů bez dalšího.
S ohledem na uvedené potom Ústavnímu soudu ČR nezbylo, než návrh podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. června 1995
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu ČR