ECLI:CZ:US:1995:3.US.107.94
sp. zn. III. ÚS 107/94
Usnesení
Sp. zn. III. ÚS 107/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele F.S., zastoupeného advokátem JUDr. MUDr. K.L., takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhá formou ústavní stížnosti podané dne 22.7.1994 zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5.5.1994 sp. zn. 17 Co 38/94, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu v Jičíně ze dne 21.10.1993 sp. zn. D 1403/92, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu na dodatečné projednání dědictví pro nedostatek podmínek řízení. V doplněném podání potom má navrhovatel za to, že v souvislosti s těmito rozhodnutími došlo k porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod, aniž by bylo blíže uvedeno v čem je toto porušení spatřováno. V dalším odkazuje na příslušné soudní spisy.
Především je nutno uvést, že Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, proti kterému byla ústavní stížnost podána, ale jeho úkolem je zjistit, zda napadeným rozhodnutím nebyla postižena ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele, tedy práva a svobody, zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy České republiky.
2 - Sp. zn. III. ÚS 107/94
V tomto smyslu se Ústavní soud zabývá nikoliv právní argumentací obecných soudů či účastníků, ale ústavněprávními aspekty dané věci. Pokud obecné soudy při svém rozhodování respektují meze dané ustanovením §132 o.s.ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. Obecné soudy rozhodly takto na základě volného uvážení důkazů. Ústavní soud potom není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe vztahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud právě tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Z ústavního principu nezávislosti soudů potom také plyne již zmíněná zásada volného hodnocení důkazů.
Z hlediska čl. 11 Listiny základních práv a svobod nutno připomenout, že restituční zákony jsou ve vztahu k občanskému zákoníku v pozici lex specialis a upravují jiné nároky (a to i dědiců - oprávněných osob). Jejich smyslem není obnovení původního právního stavu, ale náprava některých majetkových a jiných křivd. Jestliže tedy v daném případě Okresní soud v Jičíně rozsudkem pod sp. zn. 4 C 72/92 konstatoval, že výměr ZNV, ze dne 3.4.1948 č. 10858/3-1947/XIII-1 byl vydán z důvodu politické perzekuce, založil tím pouze nárok na vydání konfiskovaného majetku podle restitučních zákonů, neobnovoval však právní stav ke dni konfiskace a majetek takto nebyl zůstaviteli vrácen. Je jisté, že zůstavitel byl ke dni smrti nemajetný, závěť nebyla předložena. Znovu nutno tedy zdůraznit, že restituční zákony neměly za cíl obnovit původní právní stav (často to ani není možné), ale napravit pokud možno některé majetkové a jiné křivdy. Kdyby tomu tak nebylo, pak by nebylo ani nutné žádat o vydání majetku, ale postačilo by se prokázat rozsudkem, kterým se ruší původní rozhodnutí, např. o konfiskaci. Z uvedených hledisek potom Ústavní soud nedospěl k závěru, že by shora citovanými rozhodnutími byl porušen čl. 11 Listiny základních práv a svobod tak jak to navrhovatel namítá, když neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení ustanovení Listiny základních práv a svobod.
3 - Sp. zn. III. ÚS 107/94
Z těchto důvodů nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh ve smyslu §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. února 1995
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soud ČR