ECLI:CZ:US:1995:3.US.164.94
sp. zn. III. ÚS 164/94
Usnesení
Sp. zn. III. ÚS 164/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů V. a M.M. takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Dne 25.10.1994 Ústavní soud ČR obdržel ústavní stížnost navrhovatelů V. a M.M., zastoupených JUDr. K.K. Domáhali se zrušení 26 rozsudků Okresního soudu v Klatovech a následných rozhodnutí Krajského soudu v Plzni a Vrchního soudu v Praze, když těmito rozhodnutími měla být dle tvrzení navrhovatelů odepřena ochrana jejich vlastnického práva.
Příloha uvedeného podání obsahuje plnou moc k zastupování navrhovatelů při jednání před Ústavním soudem prostřednictvím JUDr. K.K. Protože zmíněná plná moc neměla náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, byli navrhovatelé vyzváni k odstranění této vady, přičemž zmíněná výzva jim byla doručena dne 24.11.1994. Z plné moci udělené JUDr. K.K. totiž nebylo zřejmé, zda je advokátem, příp. komerčním právníkem či notářem. Dopisem ze dne 29.11.1994 sdělil JUDr. K., že advokátem ani komerčním právníkem není a zastupování navrhovatelů se ujal jako bratr navrhovatelky. S ohledem na uvedené Ústavní soud navrhovatele vyzval, aby sjednali své zastoupení ve smyslu ust. §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., a to do 15 dnů. Výzva byla navrhovatelům doručena dne 2.12.1994. Dne 15.12.1994 potom navrhovatelé sdělili Ústavnímu soudu, že se jim nepodařilo zajistit odpovídajícího právního zástupce a dále uvedli, že podle jejich názoru
z §29 zákona č. 182/1993 Sb. plyne, že účastník řízení před Ústavním soudem se může, a tedy nemusí, dát před Ústavním soudem zastupovat, a že se budou v tomto řízení zastupovat sami.
Sp. zn. III. ÚS 164/94
Navrhovatelé tedy nevzali v úvahu ust. §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. i přes příslušné poučení, podle kterého fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeni advokátem nebo komerčním právníkem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
S ohledem na to, že navrhovatelé takto neodstranili vady návrhu ve lhůtě jim k tomu určené, nezbylo Ústavnímu soudu ČR, než návrh podle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. ledna 1995
JUDr. Vladimír JURKA
soudce Ústavního soud ČR