ECLI:CZ:US:1995:4.US.103.95
sp. zn. IV. ÚS 103/95
Usnesení
IV. ÚS 103/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 4. srpna 1995 ve věci ústavní stížnosti R.K., zastoupeného advokátem Mgr. J.B., proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 1. 1995, čj. 3 T 273/94-554, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 1995, čj. 3 To 137/95-599, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 1. 1995, čj.
3 T 273/94-554, byl stěžovatel uznán vinným trestnými činy nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. b) trestního zákona, krádeže podle ustanovení §247 odst. 1 písm. a), b) trestního zákona, krádeže podle ustanovení §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm.b) trestního zákona, poškozování cizí věci podle ustanovení §257 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle
2 - IV. ÚS 103/95
§39a odst. 2 písm. C) trestního zákona byl stěžovatel pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou a bylo mu uloženo zaplatit společně a nerozdílně s R.M. poškozeným na náhradě škody, s. d. JR., částku Kč 3 016,10 s 3% úrokem od 20. 3. 1994, ing. M.T. Kč 16 000,--, a dále samostatně J.H. Kč 201 492,20 a s. p. VB., Kč 7 948,88. Z podnětu odvolání stěžovatele a jeho družky R.G. Krajský soud v Ostravě svým rozsudkem ze dne 21. 4. 1995, čj. 3 To 137/95-599, podle ustanovení §258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 trestního řádu v napadeném rozsudku ve vztahu k stěžovateli zrušil výrok o vině trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) trestního zákona, poškozování cizí věci podle ustanovení §257 odst. 1 trestního zákona, dále výroky o trestech a výroky o náhradě škody ve vztahu k poškozeným s. d. JR., ing. M.T. a J.H. a nově uznal vinným stěžovatele trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) trestního zákona, poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 trestního zákona, a nově jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců s tím, že podle §39a odst. 2 písm. c) trestního zákona se pro výkon tohoto trestu stěžovatel zařazuje do věznice s ostrahou. Současně uložil stěžovateli společně a nerozdílně s R.M. zaplatit poškozeným na náhradě škody, s. d. JR. částku Kč 2 716,10 s 3% úrokem z prodlení od 19. 3. 1994, ing. M.T. částku Kč 16 000,--, a samostatně poškozenému J.H. částku Kč 191 419,20,--. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozsudkům obecných soudů stěžovatel uvádí, že jimi došlo k porušení několika základních práv a svobod. Jde zejména o porušení článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť v pěti případech ze šesti výroků o vině byl stěžovatel uznán vinným bez jediného důkazu, který by byl proveden v souladu se zákonem a který by jej usvědčoval. Stěžovatel i jeho obhájce jsou si vědomi a ctí zásadu volného hodnocení důkazů soudem, tuto zásadu však nelze vykládat tak, že důkazy mohou být prováděny
3 - IV. ÚS 103/95
v rozporu se zákonem, že při provádění důkazů jsou porušovány základní ústavní zásady. Stěžovatel namítá, že v jeho případě byl porušen zejména čl. 95 odst. 1 Ústavy, podle kterého je soudce při rozhodování vázán zákonem, článek 96 odst. 2 Ústavy, zaručující ústní a veřejnou povahu jednání, článek 8 odst. 1, 2 Listiny, zaručující osobní svobodu, článek 37 Listiny, podle kterého má každý právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké, článek 38 Listiny, dle kterého má každý právo na veřejné projednání jeho věci, a článek 40 odst. 2 Listiny, stanovící presumpci neviny. Z uvedených důvodů proto navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl nálezem, kterým ústavní stížnosti zcela vyhoví a v nálezu vysloví zejména porušení shora uvedených článků Ústavy a Listiny základních práv a svobod a dále odloží vykonatelnost obou napadených rozhodnutí.
Ústavní soud, jak vyslovil v řadě svých dřívějších nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není oprávněn zasahovat do činnosti těchto soudů, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Z ústavního principu nezávislosti soudu (článek 82 Ústavy) vyplývá také zásada volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6, §125 trestního řádu): jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují podmínky dané citovanými ustanoveními, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů těmito soudy, neboť by tím zasahoval do již zmíněného ústavního principu.
Aby mohl posoudit, zda v projednávané věci postupem obecných soudů došlo či nedošlo k porušení zmíněných ústavních principů, vyžádal si Ústavní soud spis sp. zn. 3 T 273/94 Okresního soudu v Bruntále, z jeho obsahu však nezjistil nic, co by zmíněnému porušení nasvědčovalo. Obsah uvedeného spisu ukazuje spíše na to, že obecné soudy se určujícími skutkovými okolnostmi případu pečlivě zabývaly, čemuž nasvědčuje již sama skutečnost, že Krajský soud v Ostravě svým usnesením ze dne l0. 8. 1994, čj. 6 To 306/94-449, rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 6. 1994, čj. 3 T 75/94-425, zrušil a vrátil věc okresnímu státnímu zástupci k došetření. V doplněném důkazním řízení se obecné soudy
- 4 - IV. ÚS 103/95
vypořádaly celkem vyčerpávajícím způsobem se všemi okolnostmi důležitými pro rozhodnutí, a to v jednotlivostech, jak pokud jde o otisk prstu stěžovatele na svítilně nalezené v blízkostí místa činu, tak i pokud jde i o trasologické stopy zajištěné po vloupání dne 8. 10. 1993 do prostor JR v B. Jak konstatoval ve svém rozhodnutí krajský soud, námitku stěžovatele, že snad mohlo dojít k záměně zajištěné obuvi, a tím k nepřesnosti ve znaleckém posouzení, znalec u hlavního řízení kategoricky vyloučil. Protokolem o vydání věci bylo potvrzeno, že tuto obuv vydala orgánům policie družka stěžovatele R.G., když uvedla, že na pokyn R.M. je měla vyhodit a podle výpovědi svědka policisty I.Š., tomuto sdělila, že boty sice patří R.M., avšak předchozí noc je užíval stěžovatel. Pokud jde o trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. b) trestního zákona, jímž stěžovatel byl rovněž uznán vinným, nesdílí Ústavní soud námitku stěžovatelovu, že zde došlo k porušení článku 37 Listiny, neboť stěžejním důkazem pro obecné soudy zde byl výsledek domovní prohlídky, jejíž výsledky potvrdily, že ve stěžovatelově bytě bylo nalezeno 142 kusů různé ráže.
Protože tedy obecným soudům zcela evidentně nelze vytknout, že by ve své činnosti postupovaly v rozporu s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 4. srpna 1995
prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj