ECLI:CZ:US:1995:4.US.166.94
sp. zn. IV. ÚS 166/94
Usnesení
IV. ÚS 166/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti E.P., která směřuje proti rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 8. 9. 1994, č.j. NZz 108/94, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 27. 10. 1994 byla doručena Ústavnímu soudu ústavní stížnost, která směřuje proti rozhodnutí uvedenému ve výroku a ve které stěžovatelka žádá zrušení několika rozhodnutí z roku 1981 vydaných orgány činnými v trestním řízení. Rozhodnutím NSZ byl odložen opakovaný podnět stěžovatelky pro podání stížnosti pro porušení zákona, jejíž námitky směřovaly především proti způsobu, jakým soudy hodnotily výpovědi svědků a obsah znaleckých posudků zpracovaných v průběhu jejího trestního stíhání. Stěžovatelka tvrdí, že zrušení rozhodnutí je nutné k zajištění práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka byla Ústavním soudem vyrozuměna
(písemnost doručena dne 9. 11. 1994) o tom, že se její podání podle §41 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon") odkládá a zároveň byla poučena o tom, jakým způsobem se může obrátit na Ústavní soud, pokud se domnívá, že její záležitost je věcí, která může být projednána.
Ústavnímu soudu bylo dne 25. 11. 1994 doručeno doplněné podání stěžovatelky, ve kterém tvrdí, že rozhodnutím NSZ a rozhodnutím v trestní věci byla porušena její osobní svoboda a svoboda pohybu zaručené v č1. 8 a čl. 14 Listiny a dále, že bylo porušeno právo na obhajobu a na spravedlivé projednání věci na základě správně zjištěného skutečného stavu podle č1. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny. Za poslední prostředek k ochraně práva stěžovatelka považuje podnět ke stížnosti pro porušení zákona, který byl zamítnut.
Ústavní soud stěžovatelce oznámil (písemnost doručena dne 12. 12. 1994), že takto doplněný návrh nelze považovat za návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti. Předně byla upozorněna, že jako účastník řízení před Ústavním soudem musí být podle §30 odst. 1 zákona právně zastoupena a že v jejím případě nelze považovat podání opakovaného podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, který byl odložen, za procesní prostředek podle §75 odst. 1 zákona. K odstranění vad návrhu byla stěžovatelce určena lhůta do 10. 1. 1995.
Další doplněné podání bylo doručeno Ústavnímu soudu dne 2. 1. 1995. Stěžovatelka se opětně domnívá, že by stížnost pro porušení zákona měla být považována za prostředek k ochraně práva, zejména pro případy, kdy Ústavní soud neměl nynější pravomoci přezkoumávat rozhodnutí. Ohledně právního zastoupení sděluje, že se jedná o věc skutkově velmi složitou, že by to znamenalo vše znovu právnímu zástupci podrobně vysvětlovat, což by si vyžádalo časové zatížení a značné náklady. Plná moc nebyla tedy předložena.
Jak se spisu Ústavního soudu vedeného pod čj. IV. ÚS 166/94 a z výše uvedeného vyplývá, stěžovatelka, ačkoliv byla řádně upozorněna a poučena o tom, jakým způsobem se může obrátit na Ústavní soud a jaké vady návrhu má ve stanovené lhůtě odstranit, tak neučinila.
Na základě této skutečnosti Ústavní soud rozhodl o tom, že návrh podle §43 odst. 1 písm. a) zákona mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.