ECLI:CZ:US:1995:4.US.197.95
sp. zn. IV. ÚS 197/95
Usnesení
IV. ÚS 197/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu J.Š., proti rozhodnutí referátu sociálních věcí O.Ú. O., čj. Soc/228/95/R-552, ze dne 27.6.1995, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel ve svém podání z 25. 7. 1995 žádá o "prošetření, zda nedošlo k porušení jeho lidských práv" rozhodnutím referátu sociálních věcí O.Ú. O., čj. Soc/228/95/R-552, ze dne 27.6.1995. Tímto rozhodnutím O.Ú. zamítl navrhovatelovo odvolání proti rozhodnutí odboru sociálních věcí Magistrátu O., ze dne 24. 5. 1995, čj. 1859/95/Zá a 1753/95/zamít/Zá, kterým byly zamítnuty jeho žádosti o zvýšení opakovaného peněžního příspěvku a poskytnutí jednorázového příspěvku ve výši 10.000,- Kč na léky, léčivé vody a ozdravné pobyty, jako sociálních dávek.
Navrhovatel ve svém podání nespecifikuje, které z ústavně zaručených základních práv je uvedeným rozhodnutím dotčeno, nýbrž žádá o prošetření, zda nedošlo k porušení jeho lidských
- 2 - IV. ÚS 197/95
práv výše uvedeným zamítavým rozhodnutím referátu sociálních věcí O.Ú. Návrh navrhovatele je zřejmě podáván jako ústavní stížnost, tuto je však ve smyslu §72 zákona o Ústavním soudu fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat tehdy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Jádrem návrhu je zřejmě obava, že rozhodnutím referátu sociálních věcí O.Ú. byla dotčena navrhovatelova sociální práva obsažená v čl. 30 Listiny základních práv a svobod. V souvislosti s těmito a některými dalšími základními právy však článek 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod výslovně stanoví, že těchto práv je možno se domáhat pouze v mezích zákonů , které tato práva provádějí. Z těchto prováděcích zákonů je pak návazně třeba vycházet i při posuzování realizace sociálních práv občanů.
V případě navrhovatele bylo napadeným rozhodnutím o jeho žádostech rozhodnuto s odvoláním na ustanovení §§1 až 4 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění zákona č. 84/1993 Sb., §§2 a 3 zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, doplněného nařízením vlády č. 245/1994 Sb., jejichž použití na případ navrhovatele bylo také v rozhodnutí náležitě zdůvodněno. Uvedené předpisy jsou pak nepochybně těmi zákony, v jejichž mezích se lze práv, vyplývajících z čl. 30 Listiny základních práv a svobod, domáhat a za tohoto stavu je proto třeba považovat návrh navrhovatele za zjevně neopodstatněný. Proto byl Ústavním soudem podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut, aniž by byl navrhovatel soudem dále vyzýván k odstranění vad svého podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. listopadu1995
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj