ECLI:CZ:US:1995:4.US.20.95
sp. zn. IV. ÚS 20/95
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA IV. ÚS 20/95
Usnesení Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci H.S., I.P., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud ČR obdržel dne 26. 1. 1995 podání navrhovatelek, které nemá formální náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb. pro návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem a z jehož obsahu lze dovodit, že navrhovatelky nesouhlasí s rozhodnutími obecných soudů, a to s usnesením Okresního soudu v Příbrami, čj. 7 C 108/89-455, ze dne 31. 3. 1993, rozsudkem uvedeného soudu, čj. 7 C 108/89-459, rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 9. 1993, sp. zn. 10 Co 329/93, a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 1994, sp. zn. 4 Cdo 14/94, a domáhají se jejich zrušení.
Podle §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, tedy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
2 - IV. ÚS 20/95
Podle §75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Ze spisu Okresního soudu v Příbrami, sp. zn. 7 C 108/89, který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že v dané věci byl předmětem řízení návrh M.H. na zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem - rodinného domku se stavební plochou č. 117 a zahradou č. 208/1, zapsaným pro obec a katastrální území K., na listu vlastnictví č. 490 u Katastrálního úřadu v B., jejichž spoluvlastnicemi byly také navrhovatelky H.S. a I.P. V průběhu uvedeného řízení vydal Okresní soud v Příbrami předběžné opatření, a to usnesením ze dne 31.3.1993, čj. 7 C 108/89-455,
v němž oběma navrhovatelkám zakázal dispozici s jejich majetkovými podíly na uvedených
nemovitostech. Toto usnesení bylo, jak je patrno z připojené doručenky P.ú. v P., doručeno zástupci navrhovatelek JUDr. J.H., dne 8. 4. 1993, opravný prostředek proti tomuto usnesení nebyl žádným z účastníků sporu podán. Ve věci samé pak bylo Okresním soudem v Příbrami rozsudkem, čj. 7 C 108/89-459, ze dne 1. 4. 1993 rozhodnuto tak, že podílové spoluvlastnictví M.H., I.P. a H.S. k předmětným nemovitostem bylo zrušeno, tyto nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví M.H., kterému byla stanovena povinnost vyplatit I.P. částku 80.074,70 Kč a H.S. tutéž částku, oběma ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Tento rozsudek byl pak odvolacím soudem - Krajským soudem v Praze - potvrzen, a to jeho rozsudkem, sp. zn. 10 Co 329/93, ze dne 28. 9. 1993, který nabyl právní moci dne 14. 10. 1993. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podaly H.S. a I.P. dovolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením, sp. zn. 4 Cdo 14/94, ze dne 20. 10. 1994, tak, že dovolání bylo odmítnuto a toto usnesení Vrchního soudu v Praze nabylo právní moci dne 9.11.1994. Tímto dnem tedy ve smyslu shora
- 3 - IV. ÚS 20/95
citovaného ustanovení počala navrhovatelkám běžet zákonná 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti. Jestliže tedy podání navrhovatelek bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 26. 1. 1995 (P.ú. v H., jak je patrno z razítka tohoto p.ú., bylo předáno dne 24. 1. 1995), stalo se tak po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem a Ústavní soud proto musel podáni navrhovatelek podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout, aniž by navrhovatelky dále vyzýval k odstranění formálních vad jejich podání. Pro úplnost je třeba uvést, že ve vztahu k usnesení Okresního soudu v Příbrami, čj. 7 C 108/89-455, ze dne 31. 3. 1993, kterým bylo vydáno předběžné opatření, je ústavní stížnost nepřípustná ve smyslu shora citovaného ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. s ohledem na to, že proti uvedenému usnesení nebyl podán opravný prostředek, nehledě k tomu, že předběžné opatření již zaniklo ve smyslu ustanovení §77 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. dubna 1995
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj