ECLI:CZ:US:1995:4.US.33.95
sp. zn. IV. ÚS 33/95
Usnesení
IV. ÚS 33 / 95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti V. a M.M., oba zastoupeni advokátem JUDr. J.Š., proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 1994, čj. 3 Cdo 253/93-46, 255/93-44, 257/93-47, 259/93-52, 261/93-44, 263/93-46, 265/93-48, 267/93-44, 269/93-43, 271/93-41, 273/93-42, 275/93-45, 277/93-44, 279/93-45 a ze dne 11. 7. 1994, čj. 3 Cdo 281/93-44, 283/93-48, 325/93-48, 327/93-41, 331/93-44, 332/93-48, 333/93-44, 334/93-44, 335/93-44, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 13. 2. 1995 doručena ústavní stížnost stěžovatelů, která byla doplněna podáním doručeným dne 24. 3. 1995, a kterou se domáhají zrušení rozsudků Vrchního soudu v Praze uvedených v úvodní části tohoto usnesení. Zároveň navrhují, aby ve spojení s těmito rozsudky byly zrušeny příslušné
rozsudky Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Klatovech. Napadenými rozhodnutími byly zamítnuty návrhy stěžovatelů, aby byla soudním rozhodnutím uložena povinnost současným vlastníkům zahrady v k.ú. R., vyklidit předmětný pozemek. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, jak uvádějí v ústavní stížnosti, že výše uvedenými rozhodnutími byl porušen čl. 11 odst. 1 věta druhá a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Podle §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon"), lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla, podle razítka podací pošty, podána dne 10. 2. 1995. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o dovolání stěžovatelů nabyla, jak vyplývá z doložek o jejich právní moci, právní moci ve dnech 5. 9., 6. 9., 7. 9., 8. 9., 12. 9. a 13. 9. 1994.
Těmito dny tedy počala běžet zákonná šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti. Jestliže tedy stěžovatelé svůj návrh Ústavnímu soudu podali teprve dne 10. 2. 1995, stalo se tak ve všech případech po lhůtě stanovené zákonem.
Pokud se stěžovatelé dovolávají toho, že jejich ústavní stížnost by neměla být odmítnuta vzhledem k ustanovení §75 odst. 2 zákona, Ústavní soud konstatuje, že toto ustanovení se nedotýká v žádném případě běhu lhůty podle §72 odst. 2 zákona. Toto ustanovení je třeba vykládat ve vztahu k §75 odst. 1, tedy tak, že Ústavní soud může přijmout ústavní stížnost i tehdy, jestliže stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje. Neumožňuje tedy prominutí ani prodloužení lhůty, jejíž běh a délku upravuje kogentní ustanovení §72 odst. 2.
Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelů tak, že ji jako návrh podaný po zákonné lhůtě podle §43 odst. 1 písm. b) zákona odmítl, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 1995
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj