ECLI:CZ:US:1995:4.US.35.95
sp. zn. IV. ÚS 35/95
Usnesení
IV. ÚS 35/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci I.P., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud ČR obdržel dne 14. 2. 1995 podání navrhovatele, které nemá formální náležitosti návrhu na zahájení řízení (ústavní stížnosti) před Ústavním soudem, z jehož obsahu, jakož i z obsahu dodatečně předložených příloh, je možno dovodit, že navrhovatel nesouhlasí s rozhodnutím Okresního soudu v Kroměříži, sp. zn. 6 C 181/92, ze dne 9. 3. 1994.
Podle §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1) a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ze spisu Okresního soudu v Kroměříži, sp. zn. 6 C 181/92, který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že rozsudkem uvedeného soudu ze dne 9. 3. 1994, čj. 6 C 181/92-25, byl
2 - IV. ÚS 35/95
zamítnut návrh navrhovatele a F.P., směřující proti J. a M.J., na zrušení kupní smlouvy ze dne 6. 12. 1976, registrované SN pod čj. R I 828/67, v části, kterou navrhovatel, jako zmocněnec manželů F. a M.P., převedl, v souvislosti s prodejem domu, bezúplatně na manžele J. pozemky (v rozhodnutí soudu označené). Jak plyne z odůvodnění rozsudku, byl návrh navrhovatele zamítnut v podstatě proto, že navrhovatel nárok, vyplývající z ust. §8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, neuplatnil v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě. Proti tomuto rozsudku se navrhovatel neodvolal a rozsudek nabyl právní moci dnem 28. 4. 1994.
Tímto dnem tedy počala navrhovateli běžet zákonná 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti uvedená ve shora citovaném ustanovení. Jestliže tedy navrhovatel podal návrh Ústavnímu soudu teprve dne 14. 2. 1995, stalo se tak po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání, a proto musel být z tohoto důvodu návrh podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut, aniž by soud navrhovatele vyzýval k odstranění formálních vad jeho podání.
Pro úplnost je třeba dodat, že s ohledem na to, že navrhovatel tím, že proti rozhodnutí soudu I. stupně nepodal odvolání, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 citovaného zákona), a ústavní stížnost je proto z tohoto důvodu také nepřípustná. Pokud pak je možno z obsahu podání navrhovatele dovozovat jeho nesouhlas se zákonem stanovenou dvouměsíční lhůtou k uplatnění nároků, vyplývajících z ustanovení §8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. v platném znění, kterou považuje za příliš krátkou, k tomu je třeba dále uvést, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, přiznává sice i fyzické osobě oprávnění podat návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení, to však pouze za splnění podmínek uvedených v ustanovení §74 citovaného zákona - tedy pouze tehdy, je-li takový návrh spojen s včas podanou ústavní stížností, tak tomu však v daném případě, jak shora uvedeno, nebylo.
3 - IV. ÚS 35/95
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 1995
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj