ECLI:CZ:US:1995:4.US.74.95
sp. zn. IV. ÚS 74/95
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu J. K., na zrušení usnesení Obvodního oddělení Policie ČR ve Velké Bystřici, čj. ČVS 49/92, ze dne 11. května 1992, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Ústavní soud ČR obdržel dne 5. 4. 1995 podání navrhovatele, které nemá formální náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, z jehož obsahu je však patrno, že navrhovatel se domáhá zrušení usnesení vyhledávacího orgánu Policie ČR, obvodní oddělení Velká Bystřice, čj. ČVS 49/92, ze dne 11. 5. 1992.
Z opisu citovaného usnesení, který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že tímto usnesením byla podle §159 odst. 1 trestního řádu odložena věc úmrtí syna navrhovatele J. K., k němuž došlo dne 2. 2. 1992. Usnesení o odložení věci bylo v podstatě odůvodněno tak, že po provedeném šetření vyhledávací orgán Policie nezjistil na úmrtí J. K. zavinění druhé osoby. Jak bylo dále zjištěno Ústavním soudem ze zprávy vedoucího oddělení OOP Velká Bystřice ze dne 4. 5. 1995, jakož i z opisu usnesení okresního prokurátora v Olomouci ze dne 3. 6. 1992, sp. zn. 1 Pn 1035/92, podal navrhovatel proti napadenému usnesení vyhledávacího orgánu Policie ČR, které obdržel dne 19. 5. 1992, včas stížnost, o které bylo rozhodnuto usnesením okresního prokurátora v Olomouci dne 3. 6. 1992 tak, že stížnost navrhovatele byla podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako neodůvodněná zamítnuta.
Podle §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Podle §145 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., jestliže k zásahu orgánu veřejné moci České republiky nebo České a Slovenské Federativní republiky v oboru působnosti, kterou podle ústavních a jiných zákonů od 1. ledna 1993 převzaly orgány České republiky, došlo před 1. lednem 1993 a jestliže lhůta pro podání ústavní stížnosti k Ústavnímu soudu ČSFR, stanovená v §55 odst. 3 zákona č. 491/1991 Sb. započala po 2. listopadu 1992, lze proti takovému zásahu podat ústavní stížnost k Ústavnímu soudu do 60 dnů ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti.
Podle odstavce 2 uvedeného ustanovení zjistí-li Ústavní soud, že ústavní stížnost nesměřuje proti zásahu orgánu veřejné moci uvedenému v odstavci 1, řízení zastaví.
Jak plyne ze shora uvedených zjištění, nabylo usnesení o odložení věci úmrtí syna navrhovatele, jehož zrušení se navrhovatel nyní domáhá, právní moci dnem 3. 6. 1992. Tímto dnem by tedy počala běžet 60 denní zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti stanovená v dnes platném zákoně o Ústavním soudu, která uplynula ještě před podáním návrhu navrhovatele. K tvrzenému zásahu orgánu veřejné moci však došlo před 1. 1. 1993, a proto je třeba na daný případ vztáhnout přechodné ustanovení §,145 zákona č. 182/1993 Sb. S ohledem na to, že lhůta pro podání ústavní stížnosti stanovená v §55 odst. 3 zákona č. 491/1991 Sb. počala běžet 3. 6. 1992, tedy ještě před 2. 11. 1992 - což je datum výslovně uvedené v ustanovení §145 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., nezbylo než řízení o návrhu navrhovatele podle §145 odst. 2 zákona č.182/1993 Sb. zastavit.
Poučení: Proti tomuto usnesení se nelze odvolat.
V Brně dne 5. června 1995
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu