Rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 14.06.1995, sp. zn. Pl. ÚS 1/95 [ nález / ČERMÁK / výz-2 ],paralelní citace: N 32/3 SbNU 241 [ 166/1995 Sb. ] dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1995:Pl.US.1.95
Intabulace (zápis do pozemkových knih) jako podmínka nabytí vlastnického práva
Právní větaJiž autoři Komentáře K Československému obecnému zákoníku občanskému, který platil i v době vydání zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, a jejich názor sdílí i Ústavní soud, rozlišovali mezi přechodem a převodem vlastnictví. Argumentace je založena na tom, že o přechod vlastnictví jde, v případech autoritativních výrobků soudů nebo úřadů, přičemž odpověď na otázku, zda a kdy došlo k přechodu vlastnictví, je třeba hledat v ustanoveních vztahujících se k těmto výrokům. Knihovního zápisu jako podmínky nabytí vlastnictví k nemovitostem je proto třeba jen v těch případech, kdy to příslušné předpisy výslovně vyžadují. Pouze při nabývání vlastnictví k nemovitostem převodem je jediným titulem, a to vzhledem k ustanovení §424 obecného zákoníku občanského, smlouva o převodu nemovitosti, a proto v tomto případě je nutná podle ustanovení §431 obecného zákoníku občanského jako další podmínka nabytí vlastnictví intabulace.Odlišná situace nastala teprve účinností občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. umožňujícího v §111 odst. 1 nabytí vlastnictví k věcem jednotlivě určeným, tedy i k nemovitostem, již samou smlouvou. Obdobně zde ustanovením §114 pozbyl zápis v pozemkové knize konstitutivní povahu i v případech přechodu vlastnictví výrokem soudu, úřadu nebo orgánu veřejné správy. Ústavní soud má proto za to, že vzhledem k těmto ustanovení byl v našem právním řádu dnem účinnosti občanského zákoníku z r. 1950, t. j. dnem 1. 1. 1951, výslovně opuštěn intabulační princip.
ECLI:CZ:US:1995:Pl.US.1.95
sp. zn. Pl. ÚS 1/95NálezÚstavní soud České republiky rozhodl dne 14. června 1995 v plénu , ve věci návrhu senátu Krajského soudu v Praze, na zrušení ustanovení §32 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a ve znění zákona č. 183/1993 Sb., za účasti takto:Ustanovení §32 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravěvlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve zněnízákona č. 183/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č.229/1991 Sb., ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992Sb. a zákona ČNR č. 39/1993 Sb., se zrušuje dnem vyhlášení nálezuve Sbírce zákonů.Odůvodnění:Senát 19 Ca Krajského soudu v Praze v řízení o opravnýchprostředcích proti rozhodnutím Okresního úřadu, pozemkového úřaduPříbram a Okresního úřadu, pozemkového úřadu Benešov ve věcispisové značky 19 Ca 201/94 a 19 Ca 110/94 dospěl k závěru, žeustanovení §32 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č.183/1993 Sb., jehož má být při řešení těchto věcí použito, jev rozporu s ustanovením článku 11 odst. 4Listiny základních práva svobod. V důsledku existence napadeného ustanovení pozemkovéúřady rozhodují o obnově vlastnictví původních vlastníků, aniž bydosavadní vlastníci nebo jejich právní nástupci byli vlastnickéhopráva, nabytého zákonným způsobem, zbaveni. Zákon č. 142/1947 Sb.,o revizi první pozemkové reformy, neobsahuje zvláštní ustanovenío přechodu vlastnického práva k přiděleným nemovitostem napřídělce, a proto vlastnictví k nemovitostem zde přecházelo napřídělce rozhodnutím příslušného orgánu o přídělu, které nabyloprávní moci. Tito přídělci se stali vlastníky přidělenýchnemovitostí, i když přechod vlastnického práva k přidělenýmnemovitostem nebyl zapsán do pozemkové knihy. Rozhodnutím podlenapadeného ustanovení §32 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., veznění zákona č. 183/1993 Sb., by tedy došlo k obnovenívlastnického práva k přiděleným nemovitostem původním vlastníkůmnebo na jejich místě oprávněným osobám, kteréžto obnovení by vesvých důsledcích bylo vyvlastněním nemovitosti dosavadnímvlastníkům, avšak bez splnění podmínek stanovených v článku 11odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Z uvedených důvodů senát19 Ca Krajského soudu v Praze navrhl, aby Ústavní soud ustanovení§32 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 183/1993Sb., zrušil.Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky se v dopise zedne 2. 3. 1995 vyjádřila tak, že smyslem přijaté právní úpravybylo rozlišení způsobu přechodu vlastnického práva při pozemkovýchreformách. Poslanecká sněmovna není přesvědčena o správnostinázoru Krajského soudu v Praze, že v uvedeném případě neplatíprincip intabulace a že vlastnictví přešlo výrokem úředním, pokuddošlo k rozhodnutí o přídělu v době platnosti obecného zákonaobčanského z roku 1811. Je však možno připustit, že spornou můžebýt otázka, jak posuzovat právní důsledky přídělové listiny vydanéza účinnosti občanského zákoníku č. 141/1950 Sb., který principintabulace zrušil. Zákon byl schválen potřebnou většinou poslancůPoslanecké sněmovny dne 1. 6. 1993, byl podepsán příslušnýmiústavními činiteli a byl řádně vyhlášen. Zákonodárný sbor jednalv přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s Ústavou a našímprávním řádem a je na Ústavním soudu, aby v souvislosti s podanýmnávrhem na zrušení ustanovení §32 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb.,ve znění zákona č. 183/1993 Sb., posoudil ústavnost tohoto zákonaa vydal příslušné rozhodnutí.Z těsnopisecké zprávy o 9. schůzi Poslanecké sněmovnyParlamentu České republiky ve dnech 15. - 17. května 1993 a dne1. června 1993 vyplývá, že zákon č. 183/1993 Sb., kterým se měnía doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahůk půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějšíchpředpisů, obsahující sporné ustanovení §32 odst. 3, byl dne 1.6. 1993 přijat potřebnou většinou, totiž hlasy 98 poslanců(ustanovení §39 odst. 1 a 2Ústavy). Jak je patrno ze sněmovníhotisku č. 212, citované ustanovení nebylo obsaženo ve vládnímnávrhu, ale bylo zařazeno teprve do společné zprávy výborů(Sněmovní tisk č. 344). Tento zákon byl vyhlášen v částce 46Sbírky zákonů České republiky, rozeslané dne 29. června 1993. Lzetedy mít za to, že zákon byl přijat a vydán v mezích Ústavoustanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem (§68 odst.2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).Prvou z otázek v projednávané věci je otázka, zda obecnýzákoník občanský z roku 1811, jenž platil i v době vydání zákonač. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, vylučoval činevylučoval rozlišení mezi přechodem a převodem vlastnictví. Jižautoři Komentáře k Československému obecnému zákoníku občanskémuzaujali stanovisko, že takové rozlišení je opodstatněno (Komentářk Československému obecnému zákoníku občanskému, díl druhý, Praha1935, str. 463 a násl.). Jejich argumentace je založena na tom, žeo přechod vlastnictví jde v případech autoritativních výroků (aťsoudů nebo úřadů), přičemž odpověď na otázku, zda a kdy došlo kezmíněnému přechodu vlastnictví, třeba hledat v příslušnýchustanoveních vztahujících se k uvedeným výrokům. Proto také, podlejejich názoru, je třeba knihovního zápisu jako podmínky nabytívlastnictví k nemovitostem v těchto případech jen tam, kdepříslušné předpisy to výslovně vyžadují. Pouze při nabývánívlastnictví k nemovitostem převodem je jediným titulem, a tovzhledem k ustanovení §424 o. z. o., smlouva o převodunemovitosti, a proto v tomto případě je nutná podle ustanovení §431 o. z. o., jako další podmínka nabytí vlastnictví, intabulace.Tento názor autorů zmíněného Komentáře sdílí i Ústavní soud,neboť má oporu v řadě případů, ve kterých docházelo k nabytívlastnictví k nemovitostem bez zřetele na zmíněný intabulačníprincip. Tak tomu bylo např. u nabytí vlastnictví vydraženénemovitosti vydražitelem udělením příklepu (§§156, 237 ex. ř.),nabytí vlastnictví a věcných práv k nemovitostem vyvlastněním,jakmile byla zaplacena nebo k soudu složena náhrada, vyměřená vevyvlastňovacím řízení (§34 zákona z 18. 2. 1878, č. 30 ř. z.),nabytí vlastnictví převzetím držby přidělené půdy (§5 odst. 2dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb.). Tyto případypřechodu vlastnictví k nemovitostem byly tedy záležitostí lexspecialis a pouze v něm bylo možno hledat odpověď na již položenouotázku. Byla-li tedy v případech přechodu vlastnictvík nemovitostem předpokládána jako podmínka nabytí vlastnictvízmíněná intabulace, musela tato podmínka být v lex specialisvýslovně uvedena. Tak se také stalo v případě náhradového zákonač. 329 ze dne 8. 4. 1920, úzce navazujícího na přídělový zákon č.81 ze dne 30. 1. 1920 a záborový zákon č. 215 ze dne 16. 4. 1919.Jestliže v ustanovení §5 záborového zákona bylo uvedeno, žezáborem uvedeným v §1 nabývá Československá republika právazabraný majetek přejímat a přidělovat (§§10, 11) a v §27přídělového zákona se konečná rozhodnutí pozemkového úřadua dohody, opatřené jeho schvalovací doložkou, kladou na roveňvkladným listinám, z ustanovení §§26 - 29 náhradového zákonajasně vyplývá, že stát i přídělce nabývali vlastnictví k zabranémumajetku či přídělu teprve zápisem v pozemkové knize. Při jinémvýkladu, jenž by vycházel z principu nepodmíněnosti intabulačníhoprincipu, jako obecné, žádnou výjimku nepřipouštějící, podmínkynabytí vlastnictví k nemovitostem, by totiž tato ustanovení,vzhledem k ustanovení §431 o. z. o. a v něm obsaženémuintabulačnímu principu, byla nadbytečná. Souhrnně vyjádřeno,vyžadovala-li ustanovení §§26 - 29 náhradového zákona jakopodmínku nabytí vlastnictví k nemovitostem výslovně vkladvlastnického práva - převzetím nemovitostí zabraných podle §5záborového zákona zde byl rozuměn knihovní vklad vlastnickéhopráva pro stát -, nemohlo výslovné stanovení této podmínky zdeznamenat nic jiného, než, že existovaly i případy, jež z principuintabulace nevycházely.Zákon č. 142 ze dne 11. 7. 1947, o revizi první pozemkovéreformy, jenž, jak plyne z jeho názvu, podrobil revizi úpravupozemkového vlastnictví provedenou podle záborového zákona č. 215ze dne 16. 4. 1919, a to pokud jde o majetek uvedený v ustanovení§1 zákona, postrádá podrobnější úpravu postupů při zabránínemovitostí podrobených revizi, a proto v tomto směru odkazujev ustanovení §17 pro řízení podle tohoto zákona na přiměřenépoužití záborového zákona, jakož i zákonů jej doplňujících. Toznamená, že tam, kde zákon č. 142/1947 Sb. nestanoví něcoodlišného nebo nestanoví vůbec nic, použije se výše uvedenýchzákonů upravujících první pozemkovou reformu, stanoví-li všakvýslovně jinak, použije se tohoto zákona. Pokud jde o přídělya přídělové řízení, postrádá zákon č. 142/1947 Sb. ustanovení, ježby se dotýkalo principu intabulace, neboť v ustanovení §8 odst.8 pouze stanoví, že pro úpravu právních poměrů vztahujících se napřidělenou půdu platí přiměřeně ustanovení části čtvrté zákona zedne 8. května 1947, č. 90 Sb., o provedení knihovního pořádkustran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některýchprávních poměrů vztahujících se na přidělený majetek. Vzhledemk ustanovení §17 zákona č. 142/1947 Sb., podle kterého pro řízenípodle tohoto zákona, včetně vyvlastnění půdy podle §1 odst. 3,platily - s výhradou ustanovení §8 - přiměřeně příslušné předpisyzáborového zákona a zákonů jej doplňujících, to tedy dále znamená,že požadavek intabulace jako podmínky nabytí vlastnictvík přiděleným nemovitostem, zakotvený v ustanovení §28 náhradovéhozákona, platil i po nabytí účinnosti citovaného zákona č.142/1947 Sb. Tomuto závěru nasvědčuje ostatně i dikce ustanovení§1 odst. 9 zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě,výslovně podmiňujícího dovršení převodu vlastnictví knihovnímzápisem. Potud tedy názor navrhovatele, že vlastnictvík nemovitostem přiděleným podle zákona č. 142/1947 Sb. přecházelov době platnosti obecného zákoníku občanského již uvedenýmrozhodnutím příslušného orgánu o přídělu, neobstojí. V tétosouvislosti třeba dodat, že pod pojem "rozhodnutí" třebasubsumovat nejen správní akty v jejich vlastním slova smyslu, alei opatření jakéhokoliv druhu učiněné pozemkovým úřadem připrovádění pozemkové reformy, tedy i vydání přídělové listiny.Odlišná situace nastala teprve účinností občanského zákoníkuč. 141/1950 Sb., umožňujícího v ustanovení §111 odst. 1 nabytívlastnictví k věcem jednotlivě určeným, tedy i k nemovitostem, jižsamou smlouvou. Obdobně zde ustanovením §114 pozbyl zápisv pozemkové knize konstitutivní povahu i v případech přechoduvlastnictví výrokem soudu, úřadu nebo orgánu veřejné správy.Ústavní soud má proto za to, že vzhledem k těmto ustanovením bylv našem právním řádu dnem účinnosti občanského zákoníku z roku1950, tj. dnem 1. 1. 1951, výslovně opuštěn intabulační princip.Po účinnosti uvedeného občanského zákoníku zůstalo tedy jedinoupodmínkou nabytí vlastnictví k přiděleným nemovitostem přídělovéřízení završené vydáním přídělové listiny, takže přídělci podlezákona č. 142/1947 Sb., u nichž vklad vlastnického práva dopozemkových knih nebyl do 31. 12. 1950 proveden, nabylivlastnického práva k nim dnem 1. 1. 1951, tj. dnem účinnostiobčanského zákoníku č. 141/1950 Sb. Vzhledem k ustanovením §111odst. 1, §114 cit. obč. zák. nebylo již podmínkou nabytívlastnictví k nemovitostem, ať již převodem či přechodem, převzetídržby - podmínka odevzdání nezbytná k převodu vlastnictví bylastanovena pouze u věcí určených podle druhu -, což znamená, žei u přídělů podle zákona č. 46/1948 Sb. přešlo vlastnictvík přidělené nemovitosti na přídělce již na základě právoplatnépřídělové listiny.Ustanovení §32 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravěvlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve zněnípozdějších předpisů, odpovídá tedy, pokud jde o příděly podlezákona č. 142/1947 Sb., právnímu stavu, jaký existoval do dneúčinnosti zákona č. 141/1950 Sb., a v tomto směru tento právnístav pouze konstatuje. Tím, že citované ustanovení přitom zcelapomíjí změnu režimu nabývání vlastnictví k nemovitostem po 1. 1.1951, pomíjí tím i to, že vedle skupiny vlastníků, kteří nabylivlastnictví k přiděleným nemovitostem podle zákona č. 142/1947 Sb.intabulací, zde existuje také skupina, která vlastnictvík nemovitostem přiděleným podle cit. zákona nabyla účinnostíobčanského zákoníku z roku 1950. Do této skupiny lze zahrnout jakpřídělce podle zákona č. 142/1947 Sb., tak i přídělce podle zákonač. 46/1948 Sb., u nichž se do účinnosti občanského zákoníku z roku1950 předpokládalo jako podmínka přechodu vlastnictví převzetídržby.Takový postup je však podle názoru Ústavního soudu v rozporus principem rovnosti obsaženým v článku 1Listiny základních práva svobod. Ústavní soud České republiky se v řadě nálezů (zejménač. 3 a 9 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky,sv. 1) ztotožnil s chápáním ústavního principu rovnosti, jak bylvyjádřen Ústavním soudem ČSFR v rozhodnutí č. 11/1992 Sbírkyusnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR: "Je věcí státu, abyv zájmu zabezpečení svých funkcí rozhodl, že určité skupiněposkytne méně výhod jako jiné. Ani tu však nemůže postupovatlibovolně. ... Pokud zákon určuje prospěch jedné skupiny a zároveňtím stanoví neúměrné povinnosti jiné, může se tak stát jenom nazákladě odvolání se na veřejné hodnoty." V projednávané věcizákonodárce postup zakládající uvedenou nerovnost ničímnezdůvodnil a stěží by ostatně tak mohl učinit případným poukazemna to, že od účinnosti občanského zákoníku z roku 1950 přinabývání vlastnictví k nemovitostem přiděleným podle zákona č.142/1947 Sb., resp. podle zákona č. 46/1948 Sb., stejně jakok nemovitostem vůbec, platil v principu již odlišný, intabulaciani držbu nevyžadující, režim.Ústavní soud proto z uvedených důvodů rozhodl tak, žeustanovení §32 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravěvlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve zněnízákona č. 183/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č.229/1991 Sb., ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992Sb. a zákona ČNR č. 39/1993 Sb., se zrušuje dnem vyhlášení nálezuve Sbírce zákonů, a to pro jeho rozpor s ustanovením článku 1Listiny základních práv a svobod.Tento nález je vykonatelný dnem jeho vyhlášení ve Sbírcezákonů.Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.V Brně dne 14. června 1995
Odlišné stanoviskoJUDr. I.B. ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 1/95Je sice pravdou, že zák. č. 141/1950 Sb. (střední OZ) měl býtodklonem od tradiční právní úpravy, představované OZO z r. 1811,počítající s intabulací, nicméně protože ji vlastně sámnevylučoval, neboť v §114 zák. č. 141/1950 Sb. se uvádí, že jenv případech, ve kterých tak stanoví zákon, přechází vlastnictvípřímo ze zákona a nebo úředním výrokem, a protože se jednaloo kvalitativní odklon, o čemž svědčí i nynější úprava obsaženáv §133 odst. 2 OZ znovuzavádějící intabulační princip, nevidímdůvodu, proč by měl být §32 odst. 3 zák. č. 229/1991 Sb. zrušen,když na zákon č. 142/1947 Sb. lze nahlížet jako na lex specialis,který si podmínku intabulace podržel. Na uvedeném nic nemění, žezák. č. 22/1964 Sb. pozemkové knihy zrušil, čímž intabulacifakticky znemožnil, neboť v r. 1964 byl již zák. č. 147/1947 Sb.vyhaslou normou v tom smyslu, že si lze stěží představit jehoaplikaci po roce 1964 a je nepochybné, že by zákonodárce v případěúmyslu pozemkové reformy vydal normu novou. Zcela stručně řečeno,zák. č. 142/1947 Sb. považuji za lex specialis, vážící vznikvlastnictví na intabulaci i po účinnosti zák. č. 141/1950 Sb.(střední OZ), což napadené ustanovení §32 odst. 3 zák. č.229/1991 Sb. respektuje tím, že nečiní mezi přídělci rozdíl.V Brně dne 16. 6. 1995
Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury
ECLI:CZ:US:1995:Pl.US.1.95
Název soudu
Ústavní soud České republiky
Spisová značka
Pl. ÚS 1/95
Paralelní citace (Sbírka zákonů)
166/1995 Sb.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)
N 32/3 SbNU 241
Populární název
Intabulace (zápis do pozemkových knih) jako podmínka nabytí vlastnického práva
Datum rozhodnutí
14. 6. 1995
Datum vyhlášení
Datum podání
6. 1. 1995
Datum zpřístupnění
15. 10. 2007
Forma rozhodnutí
Nález
Typ řízení
O zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam
2
Navrhovatel
SOUD - KS Praha
Dotčený orgán
Soudce zpravodaj
Čermák Vladimír
Napadený akt
zákon; 229/1991; o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku; §32
Typ výroku
vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
2/1993 Sb., čl. 1, §11 odst.4
Ostatní dotčené předpisy
141/1950 Sb., §111 odst.1, §114
142/1947 Sb., §17
166/1995 Sb.
215/1919 Sb.
229/1991 Sb., §32 odst.3
90/1947 Sb., §8 odst.8
946/1811 Sb.
Odlišné stanovisko
Brožová Iva
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (soud) základní práva a svobody/rovnost v právech a důstojnosti a zákaz diskriminace