ECLI:CZ:US:1995:Pl.US.19.94
sp. zn. Pl. ÚS 19/94
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl v plénu ve složení JUDr. Iva Brožová, JUDr. Vojtěch Cepl, JUDr. Vladimír Čermák, JUDr. Vojen Guttler, JUDr. Vladimír Jurka, JUDr. Pavel Hollander, JUDr. Miloš Holeček, JUDr. Ivana Janů, JUDr. Zdeněk Kessler, JUDr. Vladimír Klokočka, JUDr. Vladimír Paul, JUDr. Antonín Procházka, JUDr. Vlastimil Ševčík, JUDr. Pavel Varvařovský, JUDr. Eva Zarembová ve věci návrhu přednosty Okresního úřadu v Berouně na částečné zrušení čl. III obecně závazné vyhlášky obce Vráž, okres Beroun o místním poplatku za užívání veřejného prostranství, za účasti obce Vráž jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Část ustanovení čl. III. ve slovech "dálnice, dálniční odpočívadlo" obecně závazné vyhlášky obce Vráž ze dne 13. června 1994 o místním poplatku za užívání veřejného prostranství se zrušuje dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodnění:
Přednosta Okresního úřadu v Berouně podal návrh na zrušení čl. III vyhlášky ze dne 13. 6. 1994 o místním poplatku za užívání veřejného prostranství ve slovech dálnice a dálniční odpočívadlo s odůvodněním, že dle zák. č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích ve znění pozdějších předpisů se v §4 odst. 2 stanoví, co lze považovat za veřejné prostranství, přičemž dálnice nebo dálniční odpočívadlo se neuvádí.
Starosta obce Vráž ve svém vyjádření k obsahu návrhu přednosty Okresního úřadu v Berouně navrhl zamítnutí návrhu v podstatě s odůvodněním, že dikce vyhlášky odpovídá znění §4 odst. 2 zák. č. 565/1990 Sb. před novelou, který zahrnoval dálnici a dálniční odpočívadlo pod pojem veřejného prostranství ve svém příkladném výpočtu. Dále vyslovil názor, že samotné vlastnictví není určující pro vyřešení otázky, zda dálnice a dálniční odpočívadlo je veřejným prostranstvím či nikoliv a dovodil, že vzhledem ke stávající právní úpravě, obsažené v odst. 2 §4 zák. č. 565/1990 Sb., dle níž jak dálnice, tak dálniční odpočívadlo splňují podmínku, že jde o prostor přístupný každému bez omezení, jde jak v případě dálnice, tak dálničního odpočívadla o veřejné prostranství zpoplatnitelné vyhláškou. Závěrem uvedl, že by bylo nelogické, když se v §4 odst. 2 zák. č. 565/1990 Sb. uvádí jako příklad silnice, která není jejím vlastnictvím a může být i čtyřproudová jako dálnice, aby nemělo totéž platit i pro samotnou dálnici.
Z obsahu přípisu obce Vráž a zápisu ze schůze obecního zastupitelstva ze dne 13. 6. 1994, podepsaného starostou a dvěma ověřovateli, plyne, že obecně závazná vyhláška obce Vráž ze dne 13. 6. 1994 byla přijata na zasedání Obecního zastupitelstva Vráže, na němž bylo přítomno 7 členů z celkového počtu 10 členů a to všemi hlasy přítomných členů. Obecně závazná vyhláška byla vyhlášena vyvěšením na úřední desce obce Vráž dne 14. 6. 1994 a to po dobu 15 dnů. Lze tedy mít za to, že vyhláška byla přijata ústavně předepsaným způsobem (§68 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu) a zní takto:
Vyhláška o místním poplatku za užívání veřejného prostranství.
I.
Obecní zastupitelstvo obce Vráž u Berouna schválilo dle §36 zákona ČNR o obcích č. 367/1990 Sb. ve znění změn a doplňků (úplné znění pod č. 410/1992 Sb.) a §4 zákona ČNR o místních poplatcích č. 565/1990 Sb. ve znění změn a doplňků poplatek za užívání veřejného prostranství podle této vyhlášky od 1. 7. 1994.
II.
Poplatek se vybírá za zvláštní užívání veřejného prostranství, t.j. za umístění zařízení sloužících k poskytování služeb, umístění stavebních, prodejních a reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek všeho druhu, za trvalé parkování vozidel a užívání tohoto prostranství pro kulturní a sportovní akce a potřeby filmových a televizních děl. Z akcí pořádaných na veřejném prostranství bez vstupného nebo jejichž výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely se poplatek neplatí.
III.
Veřejným prostranstvím jsou zejména náves, silnice, dálnice, dálniční most, dálniční odpočívadlo, místní komunikace, parky, veřejná zeleň, jakož i další prostory přístupné každému bez omezení.
IV.
Poplatek za užívání veřejného prostranství platí fyzické i právnické osoby, které užívají veřejné prostranství způsobem uvedeným v odst. II. Poplatku za vyhrazení trvalého parkovacího místa nepodléhají osoby invalidní.
V.
Sazby poplatku.
Sazby poplatku za užívání veřejného prostranství činí:
1/ Při krátkodobém umístění zařízení pro prodej a poskytování služeb, včetně skladování zboží s tím související 10,-- Kč za 1 m2 i započatý za den
2/ Za umístění zábavních podniků, lunaparků a podobných atrakcí 5,-- Kč za 1 m2 i započatý za den
3/ Za parkování
a/ osobního auta..................100,-- Kč za čtvrtletí
b/ autobusu, nákladního auta, čtyřkolového nákladního vleku nebo tzv. plaťáku .....................400,-- Kč za čtvrtletí
c/ traktoru ......................200,-- Kč za čtvrtletí
4/ Za umístění reklamních zařízení
a/ na dálničním mostě, dálnici a dálničním odpočivadle 500,-- Kč za 1 m2 i započatý za 1 měsíc
b/ 200,-- Kč za 1 m2 i započatý za 1 měsíc
5/ Za skládky různých materiálů
1,-- Kč za 1 m2 i započatý za den, počítaje od čtvrtého dne od umístění materiálu.
VI.
Každý poplatník je povinen ohlásit u obecního úřadu ihned při umístění zařízení, materiálu a dalšího užití veřejného prostranství podle odst. V. této vyhlášky vznik poplatkové povinnosti a poplatek zaplatit vždy do konce toho kterého čtvrtletí. Nezaplatí-li poplatník poplatek včas, vyměří mu obecní úřad poplatek zvýšený o 50 %. Pokud poplatník nesplní svoji oznamovací povinnost, lze dlužné poplatky vyměřit do 3 let od konce kalendářního roku, v němž poplatková povinnost vznikla.
VII.
Touto vyhláškou se ke dni 30. 6. 1994 ruší vyhláška o místním poplatku za užívání veřejného prostranství ze dne 10. 12. 1991.
Ve Vráži dne 13. června 1994
podpis
JUDr. Vladimír Jansa
starosta
podpis
člen OZ
Vyvěšeno na úřední desku: 14. 6. 1994
Dle ustanovení §44 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. Ústavní soud ČR může se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Protože oba účastníci, tj. jak přednosta Okresního úřadu v Berouně, tak obec Vráž souhlasili s upuštěním od ústního jednání a Ústavní soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání upuštěno dle cit. ustanovení.
Ústavní soud přezkoumal návrh přednosty Okresního úřadu v Berouně jakož i vyjádření obce spolu s napadenou vyhláškou a dospěl k závěru, že pokud čl. III. napadené vyhlášky umožňuje vybírat poplatky za užívání dálnice a dálničního odpočívadla jako veřejného prostranství, a to k takovým účelům, které jsou také upraveny v §4 odst. 1 zák. č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích ve znění pozdějších předpisů, tj. k umístění zařízení sloužících k poskytování služeb, k umístění stavebních, prodejních, reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných atrakcí atd., vstupuje obec do určujícího vztahu mezi správcem dálnice, kterým je Ministerstvo dopravy (srov. §3, §3d zák. č. 135/1961 Sb.) a jejím uživatelem (upraveného v §3, §3d, §6, §8, §9, §9a, §10 zák. č. 135/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů), čímž zcela zjevně překračuje rámec své samostatné působnosti, neboť tato je vymezena pojmovým znakem, uvedeným v §13 odst. 1 zák. č. 367/1990 Sb. o obcích (obecní zřízení) ve znění pozdějších předpisů, tak, že jde o "její" záležitosti (srov. §13 odst. 1 "Obec spravuje své záležitosti samostatně (dále jen samostatná působnost)."). Protože součástí dálnice je i dálniční odpočívadlo (srov. §5 zák. č. 135/1961 Sb. o pozemních komunikacích (silniční zákon) ve znění pozdějších předpisů; §8 odst. 2 vyhl. č. 35/1984 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích (silniční zákon)), platí totéž i ohledně dálničního odpočívadla (dále jen dálnice). Ze skutečnosti, že správa dálnice není dle zák. č. 135/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů svěřena obci, ale Ministerstvu dopravy, plyne, že nemůže jít ani o přenesenou působnost obce dle §21 zák. č. 367/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Jestliže tedy nejde ani o samostatnou ani o přenesenou působnost obce a jestliže pro obce platí, že sice mohou vydávat obecně závazné předpisy, tj. vyhlášky v rámci své samostatné a přenesené působnosti, ale jen na základě a v mezích zákona (srov. čl. 104 odst. 3; čl. 79 odst. 3, čl. 8, čl. 99, čl. 100 odst. 1; čl. 2 odst. 4 Ústavy, čl. 2 odst. 3; čl. 4 odst. 1 Listiny), je napadená vyhláška upravující pod bodem III. ukládání poplatků z dálnic a dálničních odpočívadel, nejen v rozporu se zákonem č. 367/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů, (protože jde o záležitost, která nespadá do samostatné ani přenesené působnosti §13; §14; §21), ale též v rozporu s čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny, dle nichž nesmí být nikdo nucen činit, co zákon neukládá a dále čl. 4 odst. 1 Listiny, dle něhož povinnosti mohou být ukládány jen na základě zákona.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů rozhodl tak, že ustanovení čl. III. obecně závazné vyhlášky obce Vráž ze dne 13. 6. 1994 ve slovech dálnice a dálniční odpočívadlo se zrušuje dnem vyhlášení nálezů ve Sbírce zákonů. Uvedeným vyhlášením se nález stává vykonatelným.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 24. 1. 1995
JUDr. Zdeněk Kessler
předseda Ústavního soudu ČR