ECLI:CZ:US:1996:1.US.100.96
sp. zn. I. ÚS 100/96
Usnesení
I. ÚS 100/96
>
Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces. Pokud jde o dokazování v civilním soudním řízení, Listina základních práv a svobod zakotvuje právo každého, aby se v soudním řízení mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. V ostatních aspektech řízení - tedy i co se týče dokazování - se aplikuje zásada možnosti domáhat se práva pouze způsobem stanoveným zákonem, tedy podle občanského soudního řádu. Kromě zmíněného práva vyjádřit se k důkazům či k návrhům na ně, je v něm stvrzena zásada tzv. volného hodnocení důkazů a zejména okolnost, že soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.
<
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele ing. Z. H.,
zastoupeného advokátkou JUDr. E. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 1995, čj. 1 Co 195/95, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel podal svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem svým podáním ze dne 2. dubna 1996 a požadoval, aby Ústavní soud vyslovil, že napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze bylo porušeno základní právo stěžovatele ve smyslu 72 a 82 zákona o Ústavním soudu a aby toto rozhodnutí o žalobě stěžovatele proti M. Z. ve věci ochrany osobnosti a náhrady nemajetkové újmy zrušil, protože nešlo o spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a postupem soudu bylo taktéž porušeno jeho právo podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod a čl. 17 Paktu o občanských a politických právech.
Soudce zpravodaj zjistil, že návrh ústavní stížnosti poukazuje především na připouštění a hodnocení důkazů v průběhu soudního řízení a pokládá postup soudů za neadekvátní. Ústavní soud se však zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
Listina základních práv a svobod v čl. 10 odst. 1 stanoví, že každý má (základní) právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Základní práva a svobody jsou pak pod ochranou soudní moci (čl. 4 Ústavy ČR). Obdobné garance stanoví i čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Pokud však jde o úpravu vlastního soudního řízení platí obecná zásada, že domáhat se svého práva lze pouze způsobem zákonem stanoveným (čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod), resp. že soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 Ústavy ČR). Jinak jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí (čl. 82 Ústavy ČR). Pokud jde o dokazování v civilním soudním řízení, Listina základních práv a svobod zakotvuje právo každého, aby se v soudním řízení mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2). V ostatních aspektech řízení - tedy i co se týče dokazování - se aplikuje zmíněná zásada možnosti domáhat se práva pouze způsobem stanoveným zákonem, tedy podle občanského soudního řádu. Tento zákon hovoří o právu vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny ( 123), stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů ( 132), především však stanoví, že soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede ( 120).
Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím a postupem Vrchního soudu v Praze došlo k porušení ústavních procesních práv, tak jak vyplývají z čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod nebo z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto nezbylo než návrh ústavní stížnosti předložený stěžovatelem a jeho právním zástupcem podle 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. července 1996