ECLI:CZ:US:1996:1.US.12.96
sp. zn. I. ÚS 12/96
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 12/96
ČESKÁ REPUBLIKA
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelů 1) O.B., 2) M.Ch., obou zastoupených advokátem JUDr. R.K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 6 Co 1547/94, ze dne 19. 1. 1995, takto:
Návrh se o d m í t á
Odůvodnění:
Svojí ústavní stížností ze dne 4. 1. 1996, došlou Ústavnímu soudu dne 11. 1. 1996, se stěžovatelé domáhají zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 6 Co 1547/94, ze dne 19. 1. 1995, který nabyl právní moci dnem 13. 2. 1995. Tímto rozhodnutím potvrdil Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově, sp. zn. 3 C 420/92, ze dne 10. 5. 1994. Tímto rozhodnutím okresní soud zamítl žalobu stěžovatelů (navrhovatelů), kteří se domáhali výroku, že T., (v procesním postavení žalovaného v předmětném řízení), je povinen s nimi uzavřít dohodu o obsahu, že jim vydá nemovitosti v katastrálním území P., zaps. v knih. vložce 316, to dům čp. 316, se stavebními parcelami č. 372/1 o výměře 265 m a č. 372/2 o výměře 705 m2. Navrhovatelé ve věci podali rovněž dovolání k Vrchnímu soudu v Praze, který je svým usnesením, sp. zn. 4 Cdo 60/95, ze dne 25. 10. 1995, odmítl jako nepřípustné pro nedostatek zákonných důvodů.
Soudce zpravodaj nejprve přezkoumal ústavní stížnost z hlediska §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, tj. zda byla splněna lhůta pro podání ústavní stížnosti. Ústavní
I. ÚS 12/96
stížnost lze podat jen ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Právní moci nabyl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 13. 2. 1995, ústavní stížnost ústavnímu soudu došla dne 11. 1. 1996; ústavní stížnost byla tedy podána opožděně.
Soudce zpravodaj přitom konstatoval, že stěžovatelé podali dovolání k Vrchnímu soudu v Praze, ale k takovému postupu učinil již Ústavní soud svým usnesením (I. ÚS 22/93) rozhodnutí, že jen dovolání přípustné podle občanského soudního řádu je posledním prostředkem soudní ochrany, jehož vyčerpáním je podmíněna přípustnost ústavní stížnosti.
Z usnesení Vrchního soudu v Praze, ze dne 25. 10. 1995, sp. zn. 4 Cdo 60/95, kterým bylo dovolání zamítnuto, vyplynulo, že dovolání podle §237 a §238 odst. 2 o. s. ř. nebylo přípustné. V takovém případě pro posouzení včasnosti podání ústavní stížnosti byla rozhodující právní moc rozsudku krajského soudu.
Pokud se stěžovatelé rozhodli podat ve své věci dovolání a nebylo přitom zřejmé, zda je dovolání přípustné, měli možnost vedle toho podat v zákonné lhůtě 60 dnů ústavní stížnost Ústavnímu soudu.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 1996
JUDr.Vladimír Paul
soudce zpravodaj