ECLI:CZ:US:1996:1.US.139.95
sp. zn. I. ÚS 139/95
Usnesení
Sp. zn.I. ÚS 139/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele KSČM, zastoupeného advokátem JUDr. Č.K., o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 5 Cmo 87/92, ze dne 1. 3. 1995, a rozhodnutí SA pro město P., čj. 7081/91/23, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel podal Ústavnímu soudu ústavní stížnost ze dne 24. 5. 1995 s návrhem na zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 1995, sp. zn. 5 Cmo 87/92, a rozhodnutí SA pro město P., sp. zn. 7081/91/23, bez data, a současně návrh na odložení vykonatelnosti uvedeného rozsudku Vrchního soudu.
Ústavní soud svým usnesením ze dne 13. června 1995 vyhověl návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti.
V průběhu přípravy k projednání ústavní stížnosti v senátu však soudce zpravodaj zjistil, že stěžovatel podal souběžně dovolání, k Nejvyššímu soudu ČR a navrhl, aby z důvodů v něm uvedených Nejvyšší soud ČR zrušil jak napadené rozhodnutí Vrchního soudu, tak i rozhodnutí bývalé SA, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení Krajskému obchodnímu soudu v Praze. Nejvyšší soud ČR svým rozhodnutím, sp. zn. Odon
I. ÚS 139/95
20/95/Fa, ze dne 7. 2. 1996, návrhu v rozsahu jím stanoveném vyhověl a vrátil věc Krajskému obchodnímu soudu v Praze k dalšímu řízení zejména proto, že ve smyslu §237 písm. f) o. s. ř. byla účastníku řízení odňata možnost, aby realizoval svá procesní práva při rozhodování v první instanci a ani odvolací soud nesjednal nápravu této vady podle §221 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky stěžovatele, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, takže jeho návrh ústavní stížnosti nemůže Ústavní soud projednávat.
Stěžovatel navrhl odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, protože podle jeho názoru by jejich výkon pro stěžovatele znamenal nepoměrně větší majetkovou újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Ústavní soud shledal, že důvodem podle předložených dokladů bylo, že by jinak mohlo dojít k plnění napadených rozhodnutí, tj. k plnění povinnosti stěžovatele vyklidit objekt P., dříve, než by o věci rozhodl ústavní soud. Proto tomuto návrhu stěžovatele vyhověl. K tomu konstatoval soudce zpravodaj, že účinnost usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 6. 1995 skončila dnem, kdy nabyl právní moci rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ze dne 7. 2. 1996, sp. zn. Odon 20/95/Fa, kterým byla věc vrácena Krajskému obchodnímu soudu v Praze k dalšímu řízení, analogicky ve smyslu §243 o. s. ř., neboť důvody, pro které bylo Ústavním soudem vydáno, pominuly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. března 1996 JUDr. Vladimír P a u l
soudce zpravodaj