ECLI:CZ:US:1996:1.US.178.96
sp. zn. I. ÚS 178/96
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele AK České republiky, zastoupeného JUDr. R. J., proti postupu Ministerstva financí České republiky, Ministerstva zemědělství České republiky a vlády České republiky ve věci dotací, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel podal svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem svým podáním ze dne 24. 6. 1996 označeným jako ústavní stížnost.
Soudce zpravodaj nejdříve zkoumal, zda je stěžovatel aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti. Podle ustanovení 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení pak podle ust. 64 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mohou podat jen osoby zde uvedené nebo ten, kdo podal ústavní stížnost, pokud byly splněny podmínky stanovené v 74 zákona č. 182/1993 Sb. Jimi se rozumí logická souvislost předmětu ústavní stížnosti a konkrétního ustanovení předpisu, jehož zrušení se navrhuje.
V daném případě je předkladatelem ústavní stížnosti Ak České republiky, tedy právnická osoba. Ve svém podání - kromě lakonického odkazu na usnesení vlády ČR č. 42 - jasně nespecifikuje, kterým rozhodnutím či jednáním orgánu veřejné moci
došlo k porušení kterého jejího ústavně chráněného práva. Uvádí pouze, že "Ministerstvo financí ČR, Ministerstvo zemědělství ČR i vláda ČR porušily Ústavu ČR, Listinu základních práv a svobod"
a některé zákony. Navrhuje pak zrušení některých právních předpisů a usnesení vlády č. 42 ze dne 22. 1. 1992, neboť podle jeho názoru Ministerstvo financí ČR, Ministerstvo zemědělství ČR i vláda ČR porušily Ústavu ČR, Listinu základních práv a svobod a některé zákony.
Přestože se v souladu se zákonem č. 301/1992 Sb., o HK České republiky a AK České republiky, ve znění zákona č. 121/1993 Sb., jeví smyslem AK taktéž prosazování a ochrana zájmů a zajišťování potřeb svých členů ( 2 odst. 2), neznamená to, že se tato profesní komora může obracet na Ústavní soud k prosazování individuálních zájmů svých členů. Návrhem ústavní stížnosti lze napadat jen porušení konkrétního ústavně chráněného práva fyzické nebo právnické osoby, které se bezprostředně týká podatele, a tudíž nelze předložit ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby. Z podání však nevyplývá, že by došlo k porušení ústavně zaručených práv této právnické osoby daným jednáním. Popsaným jednáním mohlo dojít k zásahu do práva jednotlivce, člena sdružení, nikoliv však právnické osoby. Pak by ovšem on - a nikoliv právnická osoba jejímž je členem - byl aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti. Pokud jde o návrh na zrušení jiného právního předpisu, jak již bylo výše uvedeno, právnická (ani fyzická) osoba není bez relevantní návaznosti na ústavní stížnost, tedy samostatně, oprávněna takový návrh podat.
Z výše uvedených skutečností vyplývá, že návrh ústavní stížnosti byl podán osobou zjevně neoprávněnou a soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. září 1996