ECLI:CZ:US:1996:1.US.199.96
sp. zn. I. ÚS 199/96
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 199/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele Ú., v řízení zastoupeného advokátem JUDr. I.T., o zásahu Krajského obchodního soudu v Brně, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 16. 7. 1996, doplněnou dne 10. 9. 1996, stěžovatel požaduje, aby bylo vysloveno, že bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, a to zásahy Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 19. 1. 1996, sp. zn. RgC 11357/3, a ze dne 30. 5. 1996, sp. zn. RgC 11357, které byly výzvani k zaplacení soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve věci obchodního rejstříku, aniž Krajský obchodní soud v Brně předtím pravomocně rozhodl o žádosti stěžovatele o osvobození od tohoto soudního poplatku ze dne 31. 10. 1995, a aby bylo dále rozhodnuto, že náklady na zastoupení stěžovatele zcela zaplatí stát a budou uhrazeny k rukám jeho advokáta.
Důvodem doplnění petitu ústavní stížnosti byla skutečnost, že Krajský obchodní soud v Brně dne 13. 8. 1996, tj. po zahájení řízení před Ústavním soudem ČR, vydal zamítavé rozhodnutí o žádosti stěžovatele o osvobození od soudního poplatku.
Při posuzování ústavní stížnosti zkoumal Ústavní soud nejprve otázku přípustnosti předmětné ústavní stížnosti. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Jak vyplývá ze spisu Krajského obchodního soudu v
I. ÚS 199/96
Brně a konkrétně z usnesení čj. RgC 11357 - 43, ze dne 10. 7. 1996, stěžovatel přes řádné poučení soudu nevyužil svého práva odvolání proti tomuto usnesení. Po marném běhu odvolací lhůty dne 17. 9. 1996 toto usnesení nabylo právní moci. Svou vlastní nečinností, jejíž důvody sám uvádí ve svém podání ze dne 10. 9. 1996, se však stěžovatel připravil o možnost využití všech procesních prostředků k ochraně svého práva, a tedy i o možnost podání ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve svém ustanovení §75 odst. 2 sice připouští možnost podání ústavní stížnosti i nad rámec shora uvedeného ustanovení §75 odst. 1 citovaného zákona, takže Ústavní soud není nucen odmítnout přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka dle ustanovení §75 odst. 1 citovaného zákona, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. V daném případě sice je splněna podmínka časová, v žádném případě však se nejedná o záležitost podstatně přesahující vlastní zájmy stěžovatele, když vlastním předmětem ústavní stížnosti je otázka navrácení soudního poplatku malé hodnoty a z vlastního zpoplatněného návrhu stěžovatele.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh stěžovatele jako nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 1996 JUDr. Vladimír P a u 1 soudce zpravodaj