ECLI:CZ:US:1996:1.US.236.95
sp. zn. I. ÚS 236/95
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 236/95
ČESKÁ REPUBLIKA
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky D.Š., zastoupené advokátem JUDr. J.S., o návrhu na zrušení rozhodnutí KNV v J., ze dne 8. 2. 1952, čj. VII/2-193.6.-8.2.1952, takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 16. 10. 1995 se stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí KNV v J., čj. VII/2-193..6.-8.2.1952, ze dne 8. 2. 1952, kterým byl zkonfiskován majetek stěžovatelky - dům čp. 67 se st. parcelou č. 76 v katastrálním území L.
Stěžovatelka odůvodňuje svou ústavní stížnost tím, že tyto nemovitosti byly původně vlastnictvím její babičky, paní B.P., jejíž majetek byl v průběhu války (r. 1940) konfiskován jako majetek osob židovského původu ve prospěch Německé říše. Tento majetek byl v roce 1949 restituován a dle závěti B.P., zemřelé v koncentračním táboře T., byl převeden do vlastnictví stěžovatelky, paní D.Š. Této pak byl, jak je shora uvedeno, konfiskován v roce 1952 rozhodnutím KNV, které je ústavní stížností napadeno.
Soudce zpravodaj zjistil z podání advokáta stěžovatelky, že se nedomáhala svého nároku u řádného soudu a z ústavní stížnosti ani nevyplynulo, že by se domáhala vrácení svého majetku podle zákona č.87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.
I. ÚS 236/95
Ústavní soud ČR sice rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím či jinému zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, avšak procesně tuto věc upravuje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Podle ustanovení §72 odst. 2 citovaného zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 citovaného zákona), není-li takového prostředku, pak dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je navíc nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
V daném případě o nároku stěžovatelky nerozhodoval soud, nýbrž správní orgán, a to v době před 43 lety. Ústavní stížnost je tedy zjevně nepřípustná, nebol návrh je podán po Lhůtě k podání zákonem č. 182/1993 Sb. stanovené. Navíc stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval, tj. zejména zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a to cestou řádného soudního řízení, pokud její nároky nebyly řádně a v souladu se zákonem uspokojeny.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníka, svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. b) a f) zákona č. 182/1993 Sb. návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 1996
JUDr. Vladimír P a u l
soudce zpravodaj