ECLI:CZ:US:1996:1.US.49.96
sp. zn. I. ÚS 49/96
Usnesení
I. ÚS 49/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. P.T., zastoupeného advokátkou JUDr. E.B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 1995, č.j. Ntd 58/95, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal ústavní stížnost, jíž navrhl zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 1995, č.j. Ntd 58/95, kterým bylo rozhodnuto podle ustanovení §25 trestního řádu o odnětí trestní věci stěžovatelek vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 T
11/95, tomuto soudu a o přikázání téže věci Krajskému soudu v Hradci Králové. Toto usnesení prý nebylo stěžovateli ani jeho obhájci JUDr. V. řádně doručeno. Obhájce stěžovatele sice předmětné usnesení obdržel dne 13. 7. 1995, avšak doklad o jeho doručení není k dispozici. Usnesení, které obdržel obhájce stěžovatele, je pouze fotokopií, která byla evidována v advokátní kanceláři JUDr. V., dne 13. 7. 1995. Podle tvrzení stěžovatele byla tato fotokopie poskytnuta obhájci na jeho žádost, takže okolnosti řádného doručení napadeného usnesení nejsou průkazné. O těchto skutečnostech se prý stěžovatel dozvěděl v únoru 1996.
I. ÚS 49/96
Ústavní soud se nejdříve zabýval ústavní stížností po stránce formální a dospěl k názoru, že byla podána opožděně.
Podle §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta začíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Podle §140 odst. 1 písm. a) trestního řádu usnesení je pravomocné a vykonatelné, jestliže zákon proti němu stížnost nepřipouští. Tato podmínka je v souzené věci splněna, neboť ústavní stížnost byla podána proti usnesení vrchního soudu, které podle zákona stížností napadnout nelze. Podle ustálené soudní praxe takové usnesení nabývá právní moci již dnem, kdy bylo učiněno, bez ohledu na to, zda a kdy bylo doručeno obviněnému nebo jeho obhájci. Napadené usnesení bylo vydáno dne 29. 9. 1995. Ústavní stížnost je datována až dnem 13. 2. 1996 a Ústavnímu soudu došla dne 14. 2. 1996. Jde tedy o návrh, který je podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl [§43 odst. 1 písm. a), §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.].
Ústavní soud pro úplnost dodává, že tvrzení stěžovatele, podle něhož se o existenci napadeného usnesení dozvěděl "v únoru 1996", není v souladu s obsahem soudního spisu.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 7. 1995, č.j. 6 T 59/95-1016, byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu. V odůvodnění tohoto usnesení se výslovně praví, že "svým usnesením ze dne 29. 5. 1995 odejmul Vrchní soud v Praze danou věc Krajskému soudu v Ostravě podle §25 trestního řádu a přikázal ji Krajskému soudu v Hradci
I. ÚS 49/96
Králové". Podle poštovní doručenky bylo toto usnesení doručeno stěžovateli i jeho obhájci dne 12. 7. 1995. O tom, že se stěžovatel dozvěděl o existenci napadeného usnesení Vrchního soudu ze dne 29. 5. 1995 již v té době, svědčí dále i jeho dopis ze dne 18. 7. 1995 předsedovi senátu Vrchního soudu v Praze (č.1. 1036 citovaného trestního spisu), v němž výslovně uvádí: "Svým usnesením ze dne 29. 5. 1995 jste rozhodl podle §25 trestního řádu o odnětí věci, sp. zn. 28 T 11/95, Krajskému soudu v Ostravě a přikázání této věci Krajskému soudu v Hradci Králové. Toto rozhodnutí jsem neoficiálně získal až 14. 7. 1995". I když se z obsahu spisu nepodařilo bezpečně zjistit, zda bylo napadené usnesení poštovním doručovatelem stěžovateli a jeho obhájci doručeno, je jejich vědomost o existenci tohoto usnesení nepochybně prokázána citovaným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové i uvedeným dopisem stěžovatele ze dne 18. 7. 1995. Tato okolnost, jak již bylo uvedeno, však z hlediska právní moci napadeného usnesení, a tím i z hlediska pořádku běhu zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti, není relevantní.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. června 1996
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj