ECLI:CZ:US:1996:1.US.69.96
sp. zn. I. ÚS 69/96
Usnesení
I. ÚS 69/96 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele J.Š., zastoupeného advokátkou JUDr. D.Š., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okr.ú.,pozemkového úřadu, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozhodnutí Okresního úřadu-pozemkového úřadu,L., ze dne 5. 2. 1996, č.j. Pú-R-2945/II/96-Šo, jímž byla zamítnuta výzva navrhovatele k vydání nemovitostí v k. ú. Č.D., povinnou osobou, neboť v tomto rozhodnutí bylo stanoveno, že navrhovatel není vlastníkem předmětných nemovitostí v k. ú. Č.D.
Navrhovatel uvedl, že svůj nárok na vydání předmětných nemovitostí uplatnil poprvé u Okresního úřadu-pozemkového úřadu, v roce 1991. Poté, co byl okr.ú. zamítnut, podal proti němu odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který napadené rozhodnutí zrušil a vrátil jej okr.ú. k novému projednání a rozhodnutí. Tento postup se opakoval ještě dvakrát, takže rozhodnutí, proti němuž ústavní stížnost směřuje, je již třetí ve věci, a to opět se stejným závěrem, že
2 I. ÚS 69/96
navrhovatel není vlastníkem předmětných nemovitostí, neboť okr.ú. dospěl k závěru, že zde nejsou splněny podmínky pro vydání nemovitosti dle ust. §6 odst. 1 písm. k) a r) zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. Dle stanoviska navrhovatele okr.ú. od počátku přistupoval k řešení sporu zaujatě v neprospěch navrhovatele, hrubě porušoval zásady procesního řízení a jeho závěry nebyly řádně zdůvodněny a doloženy, navíc se neřídil při rozhodování závaznými závěry krajského soudu a stále opakoval již vytknuté chyby, čímž zároveň dochází k průtahům v řízení.
Navrhovatel uvádí, že postupem okresního úřadu-pozemkového úřadu byla porušena jeho základní práva vyplývající z Listiny základních práv a svobod, a to právo vlastnit majetek a s tímto majetkem svobodně nakládat dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatel podal ve lhůtě ústavní stížnost proti rozhodnutí okr.ú., i když nevyužil posledního prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a neodvolal se potřetí proti rozhodnutí okr.ú., neboť je přesvědčen, že jsou zde splněny podmínky ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182 /1993 Sb., o Ústavním soudu.
Po přezkoumání návrhu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh je nepřípustný. Z předložených listinných důkazů Ústavní soud zjistil, že navrhovatel se dvakrát proti rozhodnutí okr.ú. odvolal. Potřetí, kdy již okr.ú. splnil doslovně všechny pokyny krajského soudu a přesto návrh zamítl, se navrhovatel již ke krajskému soudu neodvolal, ale namísto toho podal ústavní stížnost s tím, že dochází k nežádoucím průtahům v řízení a že jsou zde tedy splněny podmínky ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, blíže však svůj postup neodůvodňuje. Dle ustanovení §75 odst. 2 písm. b) citovaného zákona Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka, že stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jestliže v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným
3 I. ÚS 69/96
průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
Ústavní soud je přesvědčen, že podmínky uvedeného ustanovení v daném případě nejsou splněny, neboť v řízení ve věci samé nedošlo ke značným průtahům ze strany okr.ú. ani soudu. Během tří a půl roku došlo k pěti jednáním a rozhodně pak není splněna podmínka, že průtahy se musí týkat řízení o podaném opravném prostředku. Ve věci rozhodovaly nezávislé státní orgány dle svého vlastního uvážení a poté vydávaly svá rozhodnutí, naposledy okr.ú. akceptoval a provedl naprosto všechny důkazy, jež mu krajský soud uložil.
Vzhledem k tomu, že se navrhovatel proti rozhodnutí, pokud s ním nesouhlasil, neodvolal, nesplnil zákonnou podmínku pro přípustnost ústavní stížnosti, jak je uvedeno výše. Na základě těchto skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení §43 odst. 1 písm. f) ve spojení s ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.
V Brně 10. června 1996 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR