ECLI:CZ:US:1996:1.US.73.96
sp. zn. I. ÚS 73/96
Usnesení
I. ÚS 73/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele O.D. a M.M., obou zastoupených JUDr. Z.K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu-pozemkového úřadu, takto:
Návrh s e odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé se svým návrhem domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 15 Ca 20/95, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu - Okresního úřadu-pozemkového úřadu v K., č.j. PÚ 3960/92 LC. Dle tvrzení navrhovatelů byla jednáním těchto orgánu porušena a vážně zasažena jejich základní práva, která jim vyplývají ze zákona č. 243/1992 Sb. a zák. č. 229/1991 Sb. Tím došlo k porušení č1. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozhodnutí Okr.ú. považují stěžovatelé za zcela chybné, a proto nesouhlasí ani s rozsudkem
2 I. ÚS 73/96
Krajského soudu v Ústí nad Labem. Navrhovatelé dále v ústavní stížnosti napadají pouze rozhodnutí Okr.ú. v tom, že jím byl porušen správní řád, že byl chybný ve výroku i v poučení o odvolání, nespecifikují však, jakým jednáním tohoto orgánu byla porušena jejich základní práva a svobody a vůbec v ústavní stížnosti neuvádějí, v čem spatřují porušení jejich základních práv a svobod při postupu krajského soudu, tj. čím krajský soud porušil jimi uváděná základní práva a svobody.
Jak Ústavní soud zjistil z přiloženého rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem i z rozhodnutí Okr.ú., okr.ú. se skutečně dopustil ve svém rozhodnutí četných, zejména procesních pochybení. Naproti tomu krajský soud v odůvodnění svého rozsudku na všechna pochybení okr.ú. reagoval, se všemi nedostatky se v souladu se zákonem v rozsudku vypořádal a po provedení pečlivého rozboru předmětného sporu dospěl k závěru, že správní orgán se dopustil několika pochybení, která byla v rozporu se správním řádem. Tato pochybení neměla však vliv na zákonnost napadeného správního rozhodnutí, neboť k posouzení základní právní otázky správní orgán provedl všechna potřebná skutková zjištění. Z toho důvodu také krajský soud rozhodnutí Okr.ú. potvrdil.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelé sice žádali o zrušení rozsudku krajského soudu, avšak neuvedli, v čem tento soud pochybil a porušil jejich základní práva, zatímco pouze napadají vady rozhodnutí správního orgánu, s nimiž se ovšem krajský soud beze zbytku vypořádal a v meritu věci rozhodl stejně, dospěl Ústavní soud ČR na základě výše uvedených skutečností k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu ČR č. 182/1993 Sb. mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.
V Brně 28. března 1996 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu ČR