ECLI:CZ:US:1996:1.US.92.96
sp. zn. I. ÚS 92/96
Usnesení
I. ÚS 92/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R.S., proti postupu Okresního soudu v Jindřichově Hradci v trestní věci, vedené proti němu pod sp. zn. 4 Nt 166/95 a 1T 43/96, proti postupu Okresního soudu v Třebíči v trestní věci, vedené proti němu pod sp. zn. Nt 411/96, jíž se domáhá zastavení trestního stíhání a přerušení trestního stíhání v těchto věcech, a dále odstranění nesouladu mezi nařízením vlády ČSFR č. 464/1991 Sb., o minimální měsíční mzdě, nařízením vlády ČR č. 303/1995 Sb., o minimální měsíční mzdě, a ustanovením §89 odst. 14 trestního zákona, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel ústavní stížností ze dne 25. 3. 1996 napadá postup Okresního soudu v Jindřichově Hradci ve své trestní věci v záhlaví uvedené, domáhá se odstranění nesouladu mezi nařízením vlády ČSFR č. 464/1991 Sb., o minimální měsíční mzdě, nařízením vlády ČR č. 303/1995 Sb., o minimální měsíční mzdě, a ústavou České republiky a dále se domáhá zastavení trestního stíhání, které je vůči němu vedeno. Stěžovatel dále uvádí, že s nařízením
I. ÚS 92/96
vlády č. 303/1995 Sb. je v rozporu ustanovení §89 odst. 14 trestního zákona a podává proto stížnost i proti tomuto ustanovení.
Přípisem ze dne 8. 4. 1996, který Ústavní soud obdržel dne 7. 5. 1996, stěžovatel ústavní stížnost rozšiřuje, blíže vysvětluje důvody údajného nesouladu výše uvedených právních předpisů, znovu se domáhá odstranění nesouladu mezi nařízením vlády ČSFR č. 464/1991 Sb., o minimální měsíční mzdě, mezi
nařízením vlády ČR č. 303/1995 Sb., o minimální měsíční mzdě, a ustanovením §89 odst. 14 trestního zákona a navrhuje zrušení ustanovení §89 odst.
14 trestního zákona. Ve stejném přípise stěžovatel uvádí, že je proti němu vedeno trestní stíhání i před Okresním soudem v Třebíči, sp. zn. Nt 411/96, a že požaduje i "přerušení" tohoto trestního stíhání.
Dne 9. 4. 1996 byl stěžovatel vyzván k odstranění vad podané stížnosti s poučením, že ústavní stížnost bude odmítnuta, pokud stěžovatel neodstraní vady do 30 dnů od doručení této výzvy. Stěžovatel však ve stanovené lhůtě vady neodstranil a zejména ignoroval poučení, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost ze dne 25. 3. 1996 odmítl [§43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].
Pokud jde o požadavky uplatněné v rozšíření ústavní stížnosti ze dne 8. 4. 1996, stěžovatel, jak již bylo uvedeno, jednak opakoval námitky původní ústavní stížnosti, jednak uplatnil návrhy nové.
Stěžovatel v souvislosti s požadavkem na odstranění nesouladu mezi citovanými předpisy navrhl i zrušení §89 odst. 14 trestního zákona. Takový návrh však mohou podat pouze subjekty uvedené v §64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., mezi něž
I. ÚS 92/96
stěžovatel zahrnut není. V tomto rozsahu jde tedy o návrh podaný někým zjevně neoprávněným a z toho důvodu jej soudce zpravodaj odmítá [§43 odst. 1 písm. d) citovaného zákona].
Stěžovatel se v rozšíření ústavní stížnosti domáhá i přerušení trestního stíhání vedeného před Okresním soudem v Jindřichově Hradci a před Okresním soudem v Třebíči. O tom by v případě splnění zákonných podmínek mohl rozhodnout příslušný orgán činný v trestním řízení. V tomto rozsahu jde tedy o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný a z toho důvodu i tento návrh soudce zpravodaj odmítá [§43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona].
Ze všech těchto důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl v celém rozsahu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. května 1996
JUDr.Vojen Güttler soudce zpravodaj