ECLI:CZ:US:1996:2.US.100.96
sp. zn. II. ÚS 100/96
Usnesení
II . ÚS 100/96-7
ČESKÁ REPUBLIKA
Usnesení Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci návrhu S.P., na zrušení nařízení vlády č. 19/1995 Sb., o zavedení letního času v letech 1995 až 1997, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
S.P., podal Ústavnímu soudu dne 5. dubna 1996 návrh na zrušení nařízení vlády o zavedení letního času. Prohlásil toto opatření nesmyslným a zdraví škodlivým nejen pro celý český národ, ale i pro většinu ostatních evropských národů, v jejichž zemích byl letní čas také zaveden. Uvedl, že svůj nesouhlas s tímto opatřením veřejně projevoval i dříve za minulého režimu a vzhledem k tomu, že na otevřený dopis v této věci, který poslal vládě a jiným institucím, nedostal odpověď, obrací se nyní nejen na Ústavní soud České republiky, ale i na Mezinárodní soud v Haagu.
Z hlediska systematického lze podání S.P. považovat jednak za ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jednak za návrh na zrušení jiného právního předpisu podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy a §64 a násl. zákona o Ústavním soudu, který však fyzická osoba může podat jen spolu s ústavní stížností (§74 zákona č. 182/1993 Sb.).
Podání nesplňovalo předpoklady, jejichž uskutečnění pro návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem zákon vyžaduje a nemělo předepsané povinné formální a obsahové náležitosti.
Asistentka soudce z jeho pověření proto dala pisateli podrobné vysvětlení, vyrozuměla ho o vadách jeho návrhu, vyzvala ho k jejich odstranění ve lhůtě 20 dnů od doručení výzvy a poučila ho o následcích nevyhovění výzvě ve stanovené lhůtě.
Navrhovatel obdržel výzvu k odstranění vad návrhu do vlastních rukou dne 18. dubna 1996 a ačkoliv obratem Ústavnímu soudu sdělil, že na vyrozumění bude reagovat doplněním návrhu ve stanovené lhůtě, do dnešního dne tak neučinil.
- 1 -
II.ÚS 100/96-8
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., fyzická osoba je oprávněna podat ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Jedině spolu s ústavní stížností lze podle §74 cit. zákona podat návrh na zrušení jiného právního předpisu, jehož uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele je v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popřípadě se zákonem. Jinak může podle §64 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., návrh na zrušení jiného právního předpisu podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy podat jen vláda, skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti a zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.
Mínil-li S.P. své podání jako ústavní stížnost, neodstraněním vad návrhu ve stanovené lhůtě vyvolal důvod k odmítnutí návrhu podle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. a tento důvod odmítnutí se v tomto případě vztahuje i na návrh na zrušení nařízení vlády jako právního předpisu. Šlo-li od počátku výlučně o návrh na zrušení nařízení vlády č. 19/1995 Sb., o zavedení letního času v letech 1995 a 1997, návrh nutno odmítnout podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., neboť byl podán osobou zjevně neoprávněnou.
Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh podle citovaných zákonných ustanovení odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 13. května 1996
JUDr. Miloš Holeček
soudce Ústavního soudu ČR
2 -