ECLI:CZ:US:1996:2.US.113.96
sp. zn. II. ÚS 113/96
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II. ÚS 113/96
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 6. 5. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci návrhu: 1) JUDr. J.A., 2) MUDr. J.V., 3) P.V., jako členů přípravného výboru pro statutární ustanovení politické strany P.B., všichni zastoupeni JUDr. D.S., proti odpůrci České republice, zastoupené Ministerstvem vnitra, ÚVK pro volby do Parlamentu České republiky a krajskými volebními komisemi v jednotlivých volebních krajích, takto:
Ústavní stížnost,směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, s návrhem, aby ústavní soud k odvracení hrozící vážné škody nebo újmy, k zabránění hrozícímu násilnému zásahu orgánu veřejné moci uložil tomuto orgánu, aby v zásahu nepokračoval,
s e odmítá .
Odůvodnění:
Návrh byl odmítnut podle ust. §43 odst. 1) písm. c) zák.č. 182/1993 Sb., protože se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
II. ÚS 113/96
Návrh , který obdržel Ústavní soud České republiky dne 22. 4. 1996, který byl označen jako ústavní stížnost s návrhem na vydání předběžného opatření ve smyslu §80 odst. 1 zák.č. 182/1993 Sb.,( dále jen zákon) není ústavní stížností, jak je definována v §72 odst. 1 písm. a) zákona, neboť pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla fyzická nebo právnická osoba účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci nebylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručena ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Z podání není zřejmé, zda jej podává politická strana P.B. nebo pouze fyzické osoby uvedené v návrhu jako stěžovatelé pod vlastními adresami.
Z obsahu návrhu však vyplývá, že se jedná o podání politické strany. Podle ust. §73 odst. 1 zákona je politická strana oprávněna podat návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o jejím rozpuštění nebo jiné rozhodnutí týkající se její činnosti není ve shodě s ústavními nebo jinými zákony.
Podatelé však sami a výslovně uvádějí, že jejich návrh jako ústavní stížnost směřuje proti jinému zásahu veřejné moci, než je rozhodnutí. Podmínka uplatněná podle citovaného §73 odst. 1 zákona není tedy rovněž dána, neboť návrh politické strany nesměřuje proti žádnému rozhodnutí. Podatelé, ač slovně zdůvodňují svůj návrh na předběžné opatření nemožností složení volebních kaucí, výslovně uvádějí, že jejich návrh nesměřuje proti rozhodnutí krajských resp. ÚVK o placení uvedených kaucí, nýbrž proti jinému zásahu veřejné moci než je toto rozhodnutí, které politické straně P.B. hrozí ve spojení s tímto rozhodnutím. I tento "jiný zásah orgánu veřejné moci" podle formulace návrhu a v době jeho podání dosud nenastal.
Protože tzv. předběžné opatření podle §80 odst. 1 zákona je 2
II. ÚS 113/96
možno uplatnit pouze spolu s ústavní stížností proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, nevztahuje se toto ustanovení na podanou stížnost politické strany.
Ústavní soud České republiky v době tohoto podání P.B., jedná již na základě návrhu poslanců Parlamentu České republiky o zrušení §35 odst. 3 zákona 247/1995 Sb., pojednávajícího o složení volebních kaucí.
Vzhledem k zřejmé neopodstatněnosti návrhu nebyla odstraňována jeho další vada spočívající v tom, že k podání návrhu byla navrhovateli zplnomocněna komerční právnička, která ve smyslu ust. §30 odst. 1 zákona není pro toto podání způsobilá, neboť se nejedná o věc podnikatelské aktivity.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu české republiky se nelze odvolat.
V Brně dne 6. 5. 1996 JUDr. Antonín Procházka
Soudce zpravodaj