ECLI:CZ:US:1996:2.US.117.96
sp. zn. II. ÚS 117/96
Usnesení
l
II. ÚS 117/96
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele D.F., zastoupeného advokátkou JUDr. Z.V., o návrhu ze dne 15. 4. 1996, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel ve svém návrhu ze dne 15. 4. 1996, doručeném Ústavnímu soudu dne 25. 4. 1996, podal stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1996, čj. 11 To 66/95-615, kterým bylo zamítnuto jako nedůvodné odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 1995, sp. zn. 5 T 63/94, kterým byl uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Stěžovatel je přesvědčen, že uvedenými rozhodnutími bylo porušeno právo na spravedlivý proces, zakotvené v č1. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve spojení s čl. 10 Ústavy ČR, dle kterého má každý občan právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým soudem.
Vzhledem k tomu, že podání nesplňovalo náležitostí zák. č. 182/1993 Sb., Ústavní soud vyzval stěžovatele k odstranění vad návrhu ve lhůtě do 7. 6. 1996. Tato výzva, doručená stěžovateli oproti podpisu dne 6. 5. 1996, obsahovala mimo jiné upozornění,
II. ÚS 117/96
že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepisu návrhu, na základě plné moci, v níž je výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před ústavním soudem ČR, dále výzva obsahovala poučení, že pokud nedojde ve stanovené lhůtě k odstranění vad, bude návrh dle §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut.
K přípisu stěžovatele ze dne 20. 5. 1996, kterým žádal o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu za účelem zajištění advokáta prostřednictvím ČAK, mu byla lhůta k odstranění vad návrhu prodloužena do 24. 6. 1996. Dne 1. 7. 1996 pak Ústavní soud obdržel další fotokopii návrhu ze dne 15. 4. 1996 podepsanou stěžovatelem a plnou moc JUDr. Z.V.
Ústavní soud po uplynutí prodloužené lhůty pro odstranění vad znovu přezkoumal návrh stěžovatele a dospěl k závěru, že vady návrhu nebyly odstraněny, neboť přes výslovné poučení Ústavním soudem nebyla ani v prodloužené lhůtě předložena ústavní stížnost sepsaná advokátem. K uvedenému dlužno dodat, že z povahy a účelu povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem ČR (§30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.) plyne nutnost, aby zvolený zástupce již učiněné podání nahradil anebo doplnil vlastním podáním.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě k tomu určené a návrh dle §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 30. 7. 1996 soudkyně ústavního soudu ČR