ECLI:CZ:US:1996:2.US.119.96
sp. zn. II. ÚS 119/96
Usnesení
II. ÚS 119/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 28. 5. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti M.H. a J.H., zastoupeni advokátkou JUDr. L.G., proti rozhodnutím F.ř. v B., F.ř. v B., a Krajskému soudu v Brně, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e odmítá .
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ust. §43 odst. 1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. stížnost odmítl, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud České republiky obdržel dne 26. 4. 1996 podání J.H. a M.H., oba zastoupeni advokátkou JUDr. L.G.
Vzhledem k tomu, že obě stížnosti se týkají téže kausy a směřují proti stejným odpůrcům, senát Ústavního soudu České republiky obě podání usnesením ze dne 22. 5. 1996 , sp. zn. II.
II. ÚS 119/96
ÚS 119/96, spojil, ve smyslu ust. §63 zák.č. 182/1993 Sb. , ve vztahu k §112 odst. 1 o.s.ř. s tím, že obě věci budou nadále vedeny pod sp. zn. II. ÚS 119/96.
Navrhovatele uvádí, že rozhodnutím F.ř. v B., ze dne 28. 12. 1993, čj. FÚ 88/99/93-240/ST a příslušným platebním výměrem jim byla předepsána darovací daň v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy mezi navrhovateli a SD J.B., jako prodávajícím, na nemovitosti zapsané na LV č. 146 pro obec a k.ú. J. Nemovitosti na základě realizované kupní smlouvy přešly do vlastnictví navrhovatelů za dohodnutou kupní cenu 3.500 000,- Kč. Zjištěná cen dle právních předpisů prodávaných nemovitostí činila 4 544 348,54 Kč.
Rozhodnutí f.ú. bylo na základě odvolání stěžovatelů přezkoumáno F.ř. v B. a bylo v plném rozsahu potvrzeno. Ke stejným závěrům jako výše uvedené finanční orgány dospěl i Krajský soud v Brně, když žalobu stěžovatelů proti napadeným rozhodnutím zamítl.
Navrhovatelé se cítí takovým postupem poškozeni a tvrdí, že rozhodnutím F.ú. v B., a rozhodnutími dalších orgánů bylo porušeno jejich právo dané článkem 11 Listiny základních práv a svobod, a to ustavením odst. 1 věty druhé , odstavce 3 a odst. 5.
Právní fikce, že jednou smlouvou kupní byly uzavřeny dvě smlouvy, nemá podle názoru stěžovatelů oporu v zákonném předpise a je podle jejich názoru rovněž nepřípustným zásahem do osobnostních majetkových práv.
K problematice shora uvedené se již několikrát vyjádřil Ústavní soud v platné judikatuře ( viz usnesení III. ÚS 51/95 ze dne 15. 6. 1995).
II. ÚS 119/96
Daň darovací je vyměřena každému subjektu v alikvotní části z rozdílu mezi kupní cenou a cenou zjištěnou z realizovaného převodu nemovitosti v souvislosti s kupní cenou. V daném případě byly nemovitosti převedeny za cenu nižší, než byla cena zjištěná podle platných předpisů. V tomto případě je nutno vycházet z interpretace §7 a §10 zák.č. 357/1992 Sb. , v tehdy platném znění.
Pro účely zdanění se nevyžaduje jako podmínka úmysl darovat, nýbrž jen bezúplatný převod majetku. Obě daně se tak nepřekrývají a nepřekrývá se ani daňový základ, z něhož jsou vyměřeny. Účelem takové právní úpravy bylo zamezit daňovým únikům a nikoliv omezit smluvní volnost při uzavírání kupních smluv.
Pro posouzení věci je tedy rozhodující, zda v případě nižší ujednané ceny, než je cena zjištěná, dochází k úplatnému převodu celé věci a tudíž dochází k jejímu nabytí v důsledku jiného právního úkonu, než je právní úkon zcela nebo zčásti neúplatný. Podle §35 odst. 2 OZ je třeba právní úkon vykládat nejen podle jeho jazykového vyjádření, ale zejména podle vůle toho , kdo právní úkon učinil , není-li vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Podstatným znakem úplatných právních úkonů je adekvátnost hodnoty vzájemných plnění. V daném případě lze konstatovat vzájemný nepoměr mezi hodnotami oboustranného plnění, vyplývající z nepoměru ceny sjednané ( 3 500 000,- Kč) a ceny zjištěné 4 544 348, 54 Kč.
Posuzovaný právní úkon je třeba posuzovat jako výsledek disimulace a tudíž jako smíšený právní úkon. Předmětem darovací daně je bezplatné nabytí majetku na základě právního úkonu, a to jinak, než smrtí zůstavitele. Daní je zatížen ten, kdo majetek bezúplatně získal. Zákon tedy nestanoví jako podmínku pro zpoplatnění daně darovací úmysl darovat. Dani darovací tedy podléhá jakékoliv bezúplatné nabytí majetku, s výjimkou dědictví a majetku , jehož nabytí je ze zákona od této daně osvobozeno.
II. ÚS 119/96
Byly -li tedy nemovitosti převedeny za cenu nižší, než je cena zjištěná (stanovená znaleckým posudkem), je třeba takový převod posuzovat za částečně úplatný a částečně bezúplatný ( §10 odst. 1 písm. a) zák.č. 357/1992 Sb. , ve znění zák.č. 18/1992 Sb.). Tato právní úprava platila od 1. 1. 1993 a dopadá na všechny případy, kdy skutečnost která byla předmětem daně darovací nastala před účinností zákona č. 322/1993 Sb., tj. před 1.1. 1994. Základem daně darovací i daně z převodu nemovitostí tak byla cena zjištěná podle zvláštních předpisů , nikoliv cena sjednaná.
Z výše uvedených skutečností soudci zpravodaji nezbylo, než návrh jako návrh věcně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu české republiky se nelze odvolat.
V Brně dne 28. 5. 1996 JUDr. Antonín Procházka
soudce zpravodaj