Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.07.1996, sp. zn. II. ÚS 173/95 [ nález / PROCHÁZKA / výz-4 ], paralelní citace: N 67/5 SbNU 511 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1996:2.US.173.95

sp. zn. II. ÚS 173/95 Nález Ústavní soud České republiky rozhodl dne 11. 7. 1996 v senátě ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů A): Ing. M.H., J. H., J.R., všichni zastoupeni Mgr. J. Č., advokátem, proti Katastrálnímu úřadu Semily, pracoviště Jilemnice, Pekárenská 34, Semily, a dále navrhovatelů B): Mgr. J. Č. a O. Č., oba zastoupeni JUDr. J.J.,advokátkou, proti Katastrálnímu úřadu Děčín, Stavební 415/3,Děčín, za účasti vedlejších účastníků řízení A): P.P. a J. P. a B): L. D., takto: Pravomocná soudní usnesení podle zákona č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci, ve znění zák. č. 47/1991 Sb., zák.č. 633/1992 Sb. a zák.č. 198/1993 Sb., pokud obsahují rovněž výroky o zrušení vedlejších trestů propadnutí majetku, jsou listinou opravňující provedení záznamu podle ustanovení §8 odst.2 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění zákona č.210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb. Odůvodnění: I. A) Navrhovatelé 1)Ing. M. H., 2) J. H., 3) J. R., všichni zastoupeni Mgr. J. Č.,advokátem, za účasti vedlejších účastníků řízení P. P., a J. P., podali ústavní stížnost proti sdělení Katastrálního úřadu Semily ze dne 21. 4. 1995, sp. zn. 2500/95, která došla Ústavnímu soudu České republiky dne 26. 6. 1995 a je vedena pod čj. II. ÚS 173/95-3. B) Navrhovatelé Mgr. J. Č. a O. Č., oba zastoupeni JUDr. J.J., advokátkou, za účasti vedlejšího účastníka řízení L. D, podali ústavní stížnost proti sdělení Katastrálního úřadu v Děčíně, pracoviště Rumburk ze dne 9. 8. 1995, čj. Z-549/95. Ústavní stížnost došla Ústavnímu soudu dne 4. 8. 1995 a byla vedena pod sp.zn. II. ÚS 203/95. Protože obě stížnosti spolu skutkově souvisí, v zájmu hospodárnosti řízení byly usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 10. 4. 1996, sp.zn. II. ÚS 173/95, spojeny ke společnému řízení, a to podle ustanovení §63 zák.č. 182/1993 Sb., ve vztahu k ust. §112 odst. 1 o.s.ř. A. Navrhovatelé uvádějí, že jsou podílovými spoluvlastníky, každý vlastní 1/3 obytného domu čp. 225 se stavební parcelou čp. 215 a p.p.č. 182/2, zapsaných na LV č. 350 pro k.ú. obec Roztoky u Jilemnice u Katastrálního úřadu Semily, pracoviště Jilemnice. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 2. 1971, sp.zn. 2T 27/71, byli stěžovatelé odsouzeni pro trestný čin opuštění republiky a byl jim uložen trest propadnutí majetku , vč. výše specifikovaných nemovitostí. Usnesením Okresního soudu v Semilech ze dne 5. 11. 1990, sp.zn. Rt 749/90, byl výše uvedený rozsudek zrušen podle §2 odst. 1 písm. d) zák.č. 119/1990 Sb. Současně byla zrušena i všechna navazující rozhodnutí vydaná v téže věci, tj. trest propadnutí majetku. Stěžovatelé podali dne 28. 3. 1995 u Katastrálního úřadu v Semilech, pracoviště Jilemnice, návrh na provedení záznamu v příslušném katastru, který by obsahoval zrušení v katastru uvedeného trestního rozsudku. Katastrální úřad Semily, pracoviště Jilemnice, tomuto návrhu nevyhověl a formou sdělení stěžovatelům oznámil, že ve smyslu §20 zák.č. 87/1991 Sb., může provést zápis změny vlastnického práva jen na základě dohody o vydání věci nebo soudního rozsudku, nikoli však na základě podkladů, předložených stěžovateli. B. Stěžovatelé,Mgr. J. Č. a O. Č.,ve své ústavní stížnosti uvedli, že jsou vlastníky ideálních 2/3 domu č.p. 414 se stavební parcelou č. 489 a p.p.č. 2039/2 a 2039/5, zapsaných na LV č. 173 pro k.ú. a obec Dolní Podluží u Katastrálního úřadu v Děčíně, pracoviště Rumburk. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 4. 8. 1981, sp.zn. 1T 292/81, byli odsouzeni pro trestný čin opuštění republiky a byl jim mj. uložen i trest propadnutí majetku, vč. podílu na výše uvedených nemovitostech. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. 10. 1990, sp. zn. 2 RT 266/90, podle §2 odst. 1 písm. d) zák.č. 119/1990 Sb. Současně byla zrušena všechna navazující rozhodnutí v této věci. Stěžovatelé podali dne 17. 3. 1995 u Katastrálního úřadu v Děčíně, pracoviště Rumburk, návrh na provedení záznamu vlastnického práva. Katastrální úřad v Děčíně, pracoviště Rumburk, tomuto návrhu nevyhověl a dopisem 9.6. 1995, sp. zn. Z-549/95, stěžovatelům oznámil, že na základě předložených listin nemůže záznam vlastnického práva provést. Odkázal přitom na §§19 a 20 zák.č. 87/1991 Sb., ze kterých vyplývá, že katastrální úřad může vlastnické právo zapsat jen na základě písemné dohody o vydání věci nebo na základě soudního rozhodnutí. V obou případech se stěžovatelé odvolávali na nález Ústavního soudu ze dne 2. února 1995, sp. zn. I. ÚS 117/93. II. Ústavní soud požádal doporučeným dopisem ze dne 27. 2. 1996 v obou výše uvedených případech Český úřad zeměměřický a katastrální v Praze o závazné vyjádření. Předseda Českého úřadu zeměměřického a katastrálního Ing. Jiří Šíma, CSc., v odpovědi ze dne 15. 3. 1996, čj. 1308/96-23, mj. Ústavnímu soudu sdělil:"Zápisy vlastnických a jiných věcných práv do katastru nemovitostí se provádějí podle zákona č. 265/1992 Sb. Tento zákon rozlišuje dva postupy při zápisu vlastnického práva k nemovitostem. Prvním druhem zápisu je vklad; postup při provádění vkladu je upraven v ustanoveních §2 a násl. cit. zákon. Vklad se provádí na základě rozhodnutí o jeho povolení. Proti zamítavému rozhodnutí je přípustný opravný prostředek, který projedná příslušný krajský soud podle hlavy třetí, části páté o.s.ř. Druhým druhem zápisu je záznam. Provádí se podle §7 a násl. cit. zákona. Záznam nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik vlastnických a jiných věcných práv ( §14 odst. 2 zák.č. 265/1992 Sb.).Má pouze evidenční účinky. Záznamem se zapisují vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem, která vznikla, změnila se nebo zanikla ze zákona, rozhodnutím státního orgánu, příklepem licitátora ve veřejné dražbě, vydržením, přírůstkem a zpracováním. Zápis záznamem se provádí na základě listin vyhotovených státními orgány a jiných listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují právní vztahy. Katastrální úřad listinu předloženou k záznamu přezkoumá a nesplňuje-li výše uvedené požadavky, v souladu s ust. §48 odst. 2 zák. č. 265/1992 Sb. ji vrátí tomu, kdo listinu vyhotovil. Ve věci nevydává rozhodnutí, a proto se také proti neprovedení záznamu nelze odvolat. Pokud se občan subjektivně domnívá, že katastrální úřad nepostupoval při posuzování listiny předložené k provedení záznamu správně, může použít postupu podle vyhl. č. 150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících." V závěru svého vyjádření předseda Českého úřadu zeměměřického a katastrálního uvedl, že jeho úřad při přípravě novely zák. č. 265/1992 Sb. navrhl, aby se i v záznamech rozhodovalo, aby tak dotčenému subjektu bylo zajištěno řádné odvolání. Proti tomuto návrhu se kategoricky postavilo Ministerstvo spravedlnosti ČR. III. Protože v projednávaných věcech je vyloučeno zák. č. 265/1992 Sb., ve znění zák.č. 210/1993 Sb., odvolání a ústavní stížnosti napadená "sdělení" obou katastrálních úřadů jsou konečná, musel se Ústavní soud nejprve zabývat otázkou, zda rubrikovaná "sdělení" spadají pod kvalifikaci §72 odst. 1 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb. Podle znění uvedeného paragrafu, ústavní stížnost může podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen "zásah orgánu veřejné moci") bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Vzhledem k dikci §72 odst. 1 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb. jsou samostatně rozlišována rozhodnutí v řízení, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci. Československé správní právo (viz Hoetzel, Praha 1937) staví ještě rozhodnutí o opatření do stejné právní kategorie, a to jako projev veřejné správy, která autoritativně upravují a zakládají právní vztahy tak, že takový projev je schopen právní moci. Souřazení obou pojmů je odvozeno z toho, že oba výrazy byly spojeny spřežkou. Zákon č. 182/1993 Sb. vzhledem k řazení pojmů v §72 odst. 1 písm. a) stanoví pro "opatření" jinou právní sílu a postavení, než mají rozhodnutí soudní nebo správní. Je to výraz pro kategorii aktu nižší právní síly, kterým ale nakonec může být odepřen vstup do příslušného řízení, obrana jeho práva, účast na řízení apod. Záznam do katastru, vzhledem k jeho definici, má deklaratorní charakter, neboť potvrzuje nebo upravuje zapsané vlastnické vztahy. Odmítnutí provedení záznamu do katastru nemovitostí je tedy jiným opatřením správního orgánu (orgánu veřejné moci), kte- rým může být porušeno základní právo občana. V obou ústavních stížnostech se stěžovatelé domáhali provedení záznamu do katastrů nemovitostí, a to s odvoláním na usnesení okresních soudů podle zák.č. 119/1990 Sb.,o soudní rehabilitaci, kterými byla ze zákona zrušena pravomocná rozhodnutí vyhlášená v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, týkající se skutků spáchaných po 5. květnu 1945 v rozsahu uvedeném v §2 zákona, vč. všech dalších rozhodnutí v téže trestní věci na ně obsahově navazující. Zrušení bylo provedeno k datu, kdy tyto odsuzující rozsudky byly vydány. Podle již provedené citace §7 odst. 1 zák.č. 265/1992 Sb. v platném znění, u práv k nemovitostem, a to vlastnického práva, zástavního práva a jiných práv, pokud byla zřízena jako věcná práva k nemovitostem, která vznikla, změnila se nebo zanikla ze zákona, rozhodnutí státního orgánu se zapisují záznamem údajů do katastru na základě listin vyhotovených státními orgány a jiných listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují právní vztahy. Podle odst. 2 citovaného §7 zák.č. 265/1992 Sb., tyto listiny zasílají ve lhůtě do 30 dnů státní orgány, zhotovitelé těchto listin katastrálnímu úřadu samy. Občan, jako účastník řízení, by měl být z toho vyloučen. Sama tato dikce je kontradiktorní k §1 odst. 3 zák.č. 265/1992 Sb., který pod pojmem zápis rozumí vklad, záznam, poznámku nebo jejich výmaz; přitom podle ust. §3 odst. 2 zák.č. 265/1992 Sb. se vztahuje zákon o správním řízení pouze na řízení o povolení vkladu, pokud tento zákon nestanoví jinak. Je to odpovídající tomu, že katastrální úřady jsou orgány státní správy na úseku katastru (zák.č. 359/1992 Sb.). Ustanovení o provedení záznamu by tedy nejen vyloučilo občana z řízení vůbec (při řízení o povolení vkladu podle §4 cit. zákona je účastník smlouvy nebo jiná oprávněná osoba i účastníkem řízení, neboť jí přísluší právo podání návrhu), ale navíc jej zbavuje ochrany i podle zákona o správním řízení. Ústavní soud České republiky dospěl proto k závěru, že per analogiam je nutné i na provedení záznamu vztáhnout účinnost zákona o správním řízení, neboť jej speciální zákon pro použití v této části zákona nevylučuje. Na stanovenou lhůtu v odst. 2 §7 zák.č. 265/1992 Sb. navazuje ust. §15 odst. 3 zákona, podle kterého se do katastrů nemovitostí zapisují i právní vztahy, které vznikly ze smluv, a právní vztahy, které vznikly na základě jiných právních skutečností stanovených zákonem, jestliže do účinnosti zákona č. 265/1992 Sb., tj. do 1. 1. 1993, nebyl podán návrh na zápis do evidence nemovitostí. Soudní usnesení o zrušení trestních rozsudků, vč. zrušení trestu propadnutí majetku, je závažným rozhodnutím státního orgánu, které musí i katastrální úřady respektovat. V žádném případě neobstojí odkaz na §§19 a 20 zák.č. 87/1991 Sb., neboť uvedené paragrafy, na které se ve svých odmítavých sděleních příslušné katastrální úřady odvolávají, vůbec neřeší otázku platnosti listiny pro provedení záznamu, aniž by se jakýmkoliv jiným způsobem dotýkaly, byť i vzdáleně, katastrů nemovitostí. V projednávané věci nelze přehlédnout, že zákon o soudní rehabilitaci č. 119/1990 Sb. současně v §23 odst. 2 odkazuje na zvláštní zákon, který upraví podmínky pro uplatňování nároků vyplývajících ze zrušených výroků o trestu propadnutí majetku, jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků. Tímto zákonem se stal zákon č. 87/1991 Sb., který podle nálezu Ústavního soudu České republiky, sp.zn. I. ÚS 117/93, nezměnil nic výslovně na tom, že v důsledku zrušení takových rozhodnutí v trestních věcech a jejich výroku o propadnutí majetku ex tunc, se obnovilo původní vlastnictví majetku. Tento zákon stanovil pouze postup, jakým se má oprávněná osoba domáhat do určité doby vydání svého majetku od osoby povinné. Odmítavým stanoviskem katastrálních úřadů dochází k právně závadné situaci, kdy v zápisech katastrálních operátů jsou trvale vykazovány konfiskační trestní rozsudky a odmítáno provedení záznamů soudních usnesení, která tyto rozsudky zrušují. Přitom tato usnesení soudů jsou závazná rozhodnutí státních orgánů. Ústavní soud je si vědom, že podle §14 odst . 2 zák.č. 265/1992 Sb.stěžovateli požadované záznamy nemají vliv na vznik, změnu nebo zánik práva. Nicméně požadovanými záznamy vytvářejí tzv. nuda proprietas, neboť atributy výkonu vlastnického práva, tj. věc užívat, požívat, disponovat jí a zcizovat ji, přináleží jiným osobám než vlastníkům. Záznam této právní skutečnosti přísluší katastrálnímu úřadu. Pro naplnění požadavku §72 odst. 1 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb. v platném znění o oprávněnosti ústavní stížnosti, vedle kvalifikace "zásahu orgánu veřejné moci", nutno ještě zkoumat, zda došlo k porušení základního práva stěžovatelů, zaručeného ústavním zákonem. Nelze přisvědčit stěžovatelům, že došlo k porušení čl. 11 odst. 1 druhá věta Listiny základních práv a svobod; došlo však k porušení čl. 4 odst. 4 Listiny, neboť odmítnutím provedení záznamu, vč. odejmutí možnosti obrany (denegata iustitia), nebylo šetřeno podstaty a smyslu základních práv a svobod stěžovatelů. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky se nelze odvolat. V Brně dne 11. 7. 1996