ECLI:CZ:US:1996:2.US.183.96
sp. zn. II. ÚS 183/96
Usnesení
II. ÚS 183/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele M.S., zastoupeného advokátem Mgr. J.B., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 29. 8. 1995, sp. zn. 12 C 300/94, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 1996, sp. zn. 10 Co 914/95, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel svou včas podanou ústavní stížností napadl rozsudky Okresního soudu v Bruntále ze dne 29. 8. 1995, sp. zn. 12 C 300/94, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 1996, sp. zn. 10 Co 914/95, s tím, že jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo, zakotvené v čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), které zajišťuje nedotknutelnost obydlí, dále právo upravené v č1. 12 odst. 3, dle kterého jsou jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí připuštěny,
II. ÚS 183/96
jen pokud to dovoluje zákon, a konečně právo chráněné čl. 7 Listiny, zaručující nedotknutelnost soukromí osoby, a kde omezení jsou připuštěna jen v případech stanovených zákonem. Rozsudky u obecných soudů byl stěžovatel zavázán k povinnosti vyklidit 3pokojový družstevní byt v B., a to na podkladě rozhodnutí OSBD o vyloučení z družstva z důvodu neplacení úhrady za užívání bytu.
Dle názoru stěžovatele nebyl v soudním řízení dodržen zákon, neboť rozhodnutí o vyloučení z družstva nebylo stěžovateli jako členu družstva písemně oznámeno, a navíc v případě rozhodnutí o vyloučení z družstva nepřichází s ohledem na znění §231 odst. 3 obch. zák. v úvahu náhradní doručení. Tím, že mu nebylo rozhodnutí o vyloučení doručeno, neměl možnost se proti rozhodnutí odvolat k obchodnímu soudu, čímž byl porušen rovněž čl. 36 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud přezkoumal návrh stěžovatele spolu s připojeným spisem Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. 12 C 300/94, a dospěl k závěru, že se jedná o návrh, který není opodstatněný. Ústavní soud nepatří do soustavy obecných soudů a není ani jejich přezkumnou instancí, jeho pravomoc je vázána na zjištění, zda zásahem orgánu veřejné moci byla porušena ústavně zaručená práva nebo svobody, zejména procesní principy zakotvené v hlavě páté Listiny. Vzhledem k tomu, že stěžovatel namítal porušení základních práv a svobod, nezbylo než se věcí zabývat.
Z obsahu vlastní ústavní stížnosti je však zřejmé, že stěžovatel opakuje námitky, které vznášel již v řízení před obecnými soudy, s nimiž se tyto soudy zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí i vypořádaly. Ze samotného faktu, že v řízení před obecnými soudy bylo vyhověno návrhu na vyklizení bytu směřujícímu proti stěžovateli a byl vysloven právní názor, se kterým stěžovatel nesouhlasí, nelze dovozovat porušení práva na nedotknutelnost osoby, soukromí a obydlí, chráněného č1. 7 a 12
II. ÚS 183/96
Listiny. Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí napadených ústavní stížností, a není proto oprávněn odstraňovat takové nezákonnosti, které neměly za následek zásah do některého z ústavně zaručených práv stěžovatele. Ústavnímu soudu ani nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy, jestliže tyto nevybočily z rámce ustanovení §132 o.s.ř.
Jestliže tedy v dané věci došlo k vyloučení stěžovatele z družstva na základě jeho stanov z důvodu dlouhodobého neplacení nájemného, což stěžovatel nepopírá, tedy z důvodu porušení základní členské povinnosti, a tím k zákonnému zániku nájmu dle §714 OZ a následnému vyklizení dle §711 odst. 1 písm. d); §712 odst. 5 věta druhá OZ soudem, přičemž podstatou ústavní stížnosti jsou stěžovatelovy námitky týkající se problematiky doručování rozhodnutí družstva o vyloučení, tedy postupu orgánu, který je právnickou osobou soukromého práva oddělenou od soustavy státních orgánů a který proto není orgánem veřejné moci, tak jak má na mysli §72 zák. č. 182/1993 Sb., nezbylo než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., odmítnout, neboť navíc nebylo z obsahu soudního spisu zjištěno nic, co by nasvědčovalo porušení principů upravených v hlavě páté Listiny, když oba soudy vycházely ze skutkového stavu, který byl řádně zjištěn za účasti stran sporu a způsobem, který je upraven v příslušných ustanoveních o.s.ř.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. Dr. Iva Brožová
V Brně dne 21. 11. 1996 soudkyně Ústavního soudu ČR