ECLI:CZ:US:1996:2.US.214.95
sp. zn. II. ÚS 214/95
Usnesení
II. ÚS 214/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti podané M.Š., zastoupeného advokátkou JUDr. I.K., proti usnesení Ústavního soudu České republiky, sp. zn. IV. ÚS 12/95, ze dne 14. 6. 1995, a o návrhu na úhradu nákladů řízení, mimo ústní jednání, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Dne 17. 8. 1995 se na Ústavní soud obrátil s ústavní stížností proti usnesení Ústavního soudu České republiky, sp. zn. IV. ÚS 12/95, ze dne 14. 6. 1995, podanou k poštovní přepravě dne 15. 8. 1995, M.Š. Stěžovatel nepodal ústavní stížnost prostřednictvím právního zástupce, jak to požaduje ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu. Proto jej soudce zpravodaj vyzval k odstranění vad návrhu ve lhůtě 20 dnů. Na základě žádosti stěžovatele, kterou ústavní soud obdržel dne 29. prosince 1995, mu byla stanovena nová lhůta v délce 30 dnů, vzhledem k potížím, které měl stěžovatel při zjednání právního zástupce. Tuto vadu stěžovatel odstranil, když dne 13. února 1996 podal svou ústavní stížnost ve lhůtě, prostřednictvím
II. ÚS 214/95
právního zástupce určeného ČAK. Součástí návrhu byla i žádost, aby pro případ, že ústavní stížnost nebude odmítnuta, byly náklady zastoupení stěžovatele v plném rozsahu uhrazeny státem.
Na základě toho soudce zpravodaj již mohl posoudit celý návrh za podmínek, kdy byl stěžovatel zastoupen za zákonem stanovených podmínek, i když plná moc právní zástupkyně JUDr. I.K., advokátky, obsahovala nepřípustnou tzv. substituční doložku v rozporu s požadavkem §31 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Svou ústavní stížností se navrhovatel domáhal zrušení výše uvedeného usnesení Ústavního soudu České republiky, kterým byla soudcem zpravodajem odmítnuta jeho ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 c) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněná. Přezkoumáním obsahu této stížnosti došel Ústavní soud k těmto závěrům.
Zákon o Ústavním soudu v ustanovení §43 odst. 2 výslovně stanoví, že podání opravného prostředku proti usnesení ústavního soudu o odmítnutí návrhu podle §43 odst. 1 téhož zákona je nepřípustné. V rozhodnutí byl stěžovatel na tuto skutečnost výslovně upozorněn. Podle §43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Vzhledem k tomu, že jde o návrh nepřípustný, Ústavní soud již dále nezkoumal svou příslušnost k projednání takového návrhu, nehodnotil nesplnění jeho dalších formálních náležitostí, dodržení lhůty k jeho podání a nepožadoval odstranění vad v plné moci právního zástupce, neboť by to nemohlo mít na rozhodnutí o podání stěžovatele žádný vliv.
II. ÚS 214/95
Protože ústavní stížnost byla odmítnuta, nemohl soudce zpravodaj podle §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyhovět návrhu stěžovatele ani co do uhrazení nákladů jeho právního zastoupení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 1996 JUDr. Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu ČR
Za správnost: