Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15.10.1996, sp. zn. II. ÚS 275/96 [ nález / HOLEČEK / výz-2 ], paralelní citace: N 103/6 SbNU 243 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1996:2.US.275.96

sp. zn. II. ÚS 275/96 Nález Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti Občanské demokratické aliance, zastoupené advokátem JUDr. P. T., proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze 3.10.1996 sp. zn. Ovs 32/96/Št-Hu za účasti Nejvyššího soudu České republiky jako účastníka řízení a Ústřední volební komise, jako vedlejšího účastníka řízení takto: Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze 3.10.1996 č.j. Ovs 32/96/Št-Hu-28 a rozhodnutí Ústřední volební komise z 25.9.1996 č.j. ÚVK 254/6/1996 se z r u š u j í . Odůvodnění: Občanská demokratická aliance podala podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh na zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze 3.10.1996 č.j. Ovs 32/96/Št-Hu-28, kterým byl zamítnut návrh na zaregistrování kandidátky pro volby do Senátu Parlamentu České republiky K. M., ve volebním obvodu č. 4 - Most, ve spojení s rozhodnutím Ústřední volební komise z 25.9.1996 č.j. ÚVK 254/6/1996, kterým byla přihláška k registraci této kandidátky ve volebním obvodu č. 4 pro volby do Senátu, vyhlášené prezidentem republiky na dny 15. a 16. listopadu 1996 odmítnuta. Podle stěžovatelky bylo napadenými rozhodnutími zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod uvedených v ustanoveních Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod, a to: čl. 22 Listiny - Zákonná úprava všech politických práv a svobod a jejich výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti čl. 36 odst.1 Listiny - Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu čl. 37 odst.2 Listiny - Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení čl.90 Ústavy - Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům čl.21 odst.4 Listiny - Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím čl. 4 odst.4 Listiny - Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. čl.19 odst.2 Ústavy - Do Senátu může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let. Stěžovatel vytýká Nejvyššímu soudu nesprávnou aplikaci zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb., zejména polemizuje s výkladem §61 odst. 4 tohoto zákona, který stanoví, co musí přihláška k registraci obsahovat. Zatímco Nejvyšší soud rozlišuje mezi vlastní přihláškou a prohlášením kandidáta, podle jeho názoru jde o jediný ucelený a komplexní dokument, který musí obsahovat informace potřebné k realizaci ústavního práva být volen a uskutečňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Nejvyšší soud České republiky se k ústavní stížnosti vyjádřil tak, že podle §61 odst. 4 volebního zákona musí přihláška k registraci mimo jiné obsahovat údaj o příslušnosti kandidáta k určité politické straně nebo hnutí, a to jednou ve vlastní přihlášce k registraci, kterou vyhotovuje a podepisuje, jde-li o kandidáta politické strany či koalice, statutární zástupce strany či hnutí a podruhé v prohlášení kandidáta, které je jeho úkonem, nikoliv úkonem strany či hnutí. Pokud se tyto údaje v uvedených písemnostech liší, nelze než dospět k závěru, že přihláška k registraci jako celek obsahuje ve smyslu §62 odst. 2 písm. b) volebního zákona nesprávné údaje. V případě řízení ve věcech voleb jde o zvláštní řízení, u něhož se nemohou uplatnit všechna obecná ustanovení občanského soudního řádu. S ohledem na právní úpravu voleb a řízení v těchto věcech, zejména úpravu odstraňování nedostatků přihlášky a časové omezení dané pro případné odstranění vad, nelze plně využít ustanovení §5 o.s.ř. a účastníka řízení poučovat s důsledkem včasnosti podání přihlášky. Ústřední volební komise ve svém vyjádření k ústavní stížnosti v zásadě odkázala na své rozhodnutí. Z vyžádaných listin Ústavní soud zjistil, že přihláška k registraci pro volby do Senátu Parlamentu České republiky konané ve dnech 15. a 16. listopadu 1996 podepsaná předsedou ODA JUDr. J.K., obsahuje mimo jiné údaj, že paní K. M. není členkou politické strany. V příloze č. 2 je vlastnoručně podepsané prohlášení paní K. M., že souhlasí se svou kandidaturou a že nedala souhlas k tomu, aby její kandidatura byla předložena v jiném volebním obvodu, že jí nejsou známy překážky její volitelnosti a že není členkou Občanské demokratické aliance. Obvodní volební komise volebního obvodu č. 4 Most neshledala žádných závad a předala přihlášku Ústřední volební komisi, která své odmítavé rozhodnutí odůvodnila tím, že v přihlášce chybí údaj o tom, že kandidátka není členkou ani žádného politického hnutí. Občanská demokratická aliance potom podle §87 a §89 volebního zákona a §200m odst.1 písm. c) občanského soudního řádu, podala u Nejvyššího soudu návrh na zaregistrování kandidátky K. M. Nejvyšší soud sice důvod, pro který přihlášku odmítla Ústřední volební komise, neuznal, neboť správně konstatoval, že legislativní zkratka "politická strana" zavedená ustanovením §8 odst. 2 volebního zákona a použitá i v §61 téhož zákona zahrnuje i pojem politické hnutí, návrh na zaregistrování kandidátky K. M. však zamítl s odůvodněním, že z údaje, že kandidátka není "členem Občanské demokratické aliance", nelze spolehlivě zjistit, zda kandidátka je či není členkou jiné politické strany, popř. politického hnutí. Přitom zákon v ust. §61 odst. 4 písm. c) a e) jednoznačně stanoví, že nejenom vlastní přihláška, ale i prohlášení kandidáta musí obsahovat údaj o jeho politické příslušnosti a toto prohlášení musí kandidát vlastnoručně podepsat. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. V souladu s čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Nositelem politických práv a svobod může být i právnická osoba, v posuzované věci politická strana, která požívá ochrany státu. V projednávané věci jde o otázku, zda napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele, zejména z hlediska čl. 22 Listiny základních práv a svobod, podle něhož zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Citovaný článek je závaznou směrnicí nejen pro moc zákonodárnou při vytváření zákonů, ale i pro moc výkonnou a soudní při používání a výkladu zákonů. Svobodná soutěž politických sil nacházející svůj výraz především ve volbách, je základním předpokladem fungování demokratického státu a společnosti, a to je důvodem, aby interpretační pravidlo obsažené v článku 22 Listiny základních práv a svobod nacházelo uplatnění obzvláště u volebních zákonů. Podle čl. 19 odst. 2 Ústavy do Senátu může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let. Čl. 20 Ústavy stanoví, že další podmínky výkonu volebního práva, organizaci voleb a rozsah soudního přezkumu stanoví zákon. Tímto zákonem je pro volby do Parlamentu České republiky, tedy i do Senátu, zákon č. 247/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jednou z dalších podmínek výkonu volebního práva je přihláška kandidáta k registraci podle §61 tohoto zákona. Obsahové náležitosti přihlášky k registraci jsou uvedeny v §61 odst. 4 volebního zákona. Patří mezi ně i údaj o členství kandidáta v politické straně nebo v politickém hnutí, uvedený pod písm. c) a e) tohoto ustanovení. Smyslem a účelem ustanovení zákona je informovat příslušné volební orgány splňují-li kandidáti podmínky pro výkon pasivního volebního práva a také voliče, u nichž může znalost údajů o kandidátech sehrát důležitou roli při rozhodování, kterému z nich dají ve volbách svůj hlas. Tato okolnost je důležitá zejména ve většinovém volebním systému. Vyžadování údajů o členství kandidáta v politické straně nebo v politickém hnutí v přihlášce k registraci dvakrát, je výrazem pozitivistického výkladu právních norem, který by se podle názoru Ústavního soudu v zájmu umožnění a ochrany svobodné soutěže politických sil v demokratické společnosti neměl uplatňovat, neboť může vést a v projednávaném případě se tak stalo, k omezování uvedeného základního práva, aniž zavčas deklarovaný údaj o tom, že kandidátka K. M. není členkou žádné politické strany, byl zpochybněn, což teprve popřen. Z tohoto hlediska se Ústavnímu soudu jeví jako správný a účelu a smyslu zákona a také logice věci odpovídající výklad, podle něhož přihláška k registraci podle §61 odst. 4 volebního zákona je celistvým dokladem zahrnujícím všechny v ní uvedené údaje a kandidát svým podpisem verifikuje všechny uvedené údaje. Z obsahu přihlášky k registraci vyplývá, že v ní nejsou ani nesprávné, ani neúplné údaje. Z neznámé příčiny přihláška k registraci vedle všech zákonem požadovaných údajů obsahuje prohlášení, že kandidátka K. M. není členkou Občanské demokratické aliance, která ji pro volbu do Senátu přihlásila, tato informace má však povahu právně irelevantní nadbytečnosti. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro porušení článků 22 a 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a článku 90 věta první Ústavy České republiky podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadená rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky a Ústřední volební komise v souladu s §82 odst. 3 písm. a) cit. zákona zrušil. Vykonatelnost nálezu Ústavního soudu nastává dnem doručení jeho písemného vyhotovení účastníkům (§58 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.). Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby (čl. 89 odst. 2 Ústavy). Z toho vyplývá povinnost kompetentního volebního orgánu učinit náležité opatření, aby nebyla zpochybněna legitimita voleb v příslušném volebním obvodu. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 15. října 1996