ECLI:CZ:US:1996:2.US.285.95
sp. zn. II. ÚS 285/95
Usnesení
II. ÚS 285/95 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci ing. F.J. a B.J., oba zastoupeni advokátem JUDr. J.B., o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 3. 1994, čj. 7 C 282/91-73, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 1995, čj. 21 Co 443/94-93, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé ve svém včas podaném návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 28. 11. 1995, požadovali zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, ze dne 17. 3. 1994, čj. 7 C 282/91-73, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 1995, čj. 21 Co 443/94-93, kterými byl zamítnut jejich návrh na vyklizení garáže, neboť soudy obou stupňů se dopustily porušení ustanovení §132 o.s.ř.; §123 a násl. OZ, a jsou i v rozporu s Ústavou, která hovoří o nedotknutelnosti vlastnictví, a Listinou základních práv a svobod (dále jen Listina), která chrání majetek a upravuje právo na soudní ochranu. Rozhodnutí považují za nespravedlivá, neboť soudy pochybily v hodnocení důkazů a ve vysloveném právním názoru na věc. Navíc městský soud neumožnil podat dovolání, přestože se jedná o věc zásadního právního významu.
II. ÚS 285/95
Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že nepatří do soustavy obecných soudů a nemůže proto vykonávat přezkumné pravomoci v tom smyslu, že by byl třetí instancí v systému všeobecného soudnictví nebo náhradní instancí tam, kde není dovolání přípustné, to vše však za předpokladu, že soudy při své činnosti postupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny.
Z připojeného soudního spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 7 C 282/91, Ústavní soud zjistil, že soudy vycházely ze skutkového stavu, který byl řádně zjištěn za účasti stran sporu, způsobem, který stanoví procesní předpisy (§§120; 132 o.s.ř.).
V rámci volného hodnocení provedených důkazů pak učinily oba soudy závěr, že žaloba na vyklizení není důvodná, neboť předmětná garáž nemohla být převedena na stěžovatele jako vlastníky manžely G. prostě proto, že byla ve vlastnictví stavebníka, kterým je a bylo družstvo (dnes T.), zatímco manželům G. příslušelo pouze právo osobního užívání garáže a vlastnictví členského podílu. Na uvedeném pak nic nemohou měnit totožná pochybení při převodech neexistujícího vlastnictví státu na žalované manžele S. Lze tedy mít za to, že obecné soudy postupovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, vyjádřenou v ustanovení §132 o.s.ř., do které se promítá ústavně garantovaná zásada soudcovské nezávislosti (č1. 82 Ústavy). Ze stejného důvodu, totiž z důvodu ústavní zásady soudcovské nezávislosti, nemůže Ústavní soud zasahovat ani do zákonem svěřeného práva obecným soudům vyslovit přípustnost dovolání dle §238 odst. 2 písm. a) o.s.ř. Jak již bylo předesláno, vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo porušení principů obsažených v hlavě páté Listiny, nemohlo dojít ani k blíže stěžovatelem neodůvodněnému porušení Ústavy a Listiny, konkrétně čl. 11. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že dle ustálené judikatury Ústavního soudu ČR, navazující na judikaturu bývalého Ústavního soudu ČSFR (srov. např. IV ÚS 43/94 Ústavního soudu ČR
s rozhodnutím č. 13/1993 Sbírky usnesení a nálezů Ústavního soudu
II. ÚS 285/95
ČSFR), ani nesprávné posouzení nemůže být samo o sobě důvodem ke zrušení rozhodnutí obecných soudů Ústavním soudem. S poukazem na uvedené, tj. skutečnost, že úkolem Ústavního soudu není skutkové a právní posouzení věci a že nebylo shledáno porušení principů, obsažených v hlavě páté Listiny, obecnými soudy, nezbylo než ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 11. 6. 1996 soudkyně Ústavního soudu ČR
Za správnost vyhotovení: