ECLI:CZ:US:1996:2.US.285.96
sp. zn. II. ÚS 285/96
Usnesení
II. ÚS 285/96 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti S.P., proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 10. 1996, sp. zn. Ovs 35/96/Ha, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatel v odůvodnění své ústavní stížnosti především zpochybnil rozhodnutí ÚVK, které předcházelo ústavní stížností napadenému rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 1996, sp. zn. Ovs 35/96/Ha, kterým byl zamítnut návrh na jeho zaregistrování jako nezávislého kandidáta pro volby do Senátu v roce 1996. Pokud jde o toto ústavní stížností napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu, namítal, že je diskriminující, pokud nebylo uznáno 120 podpisů, což v jeho případě znamená, že do požadovaných 1.000 podpisů se mu nedostává pouhých 13. Dále namítal, že volební zákon (zák. č. 247/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen "volební zákon") neříká, že podpis petice podporující kandidaturu je úkonem, který musí být učiněn určitě a srozumitelně, ani to, že proti rozhodnutí Nejvyššího soudu nejsou přípustné opravné prostředky. Závěrem konstatoval, že je to volební zákon, který obsahuje vážné legislativní chyby
II. ÚS 285/96
a v mnoha odstavcích je diskriminující a proto je i příčinou, proč napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu odporuje Listině základních práv a svobod, Ústavě ČR i Mezinárodní úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolu č. 3, 5 a 8.
Ústavní soud z obsahu spisu Nejvyššího soudu, sp. zn. Ovs 35/96/Hasch, zjistil, že navrhovatel k přihlášce nezávislého kandidáta připojil petiční listinu, která nebyla podepsána tisícem oprávněných voličů s uvedením jejich jména, příjmení, rodného čísla a bydliště, neboť ačkoliv obsahovala 1.107 podpisů, nejméně u 120 podepsaných osob nenásledovaly všechny zákonem předepsané a shora uvedené náležitosti (§61 odst. 6 volebního zákona). Dále Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 4. 10. 1996, sp. zn. Ovs 35/96/Ha, zamítl návrh na zaregistrování nezávislého kandidáta - navrhovatele, právě proto, že v ustanovení §61 odst. 3 volebního zákona vyžadovaná petiční listina neobsahovala předepsané náležitosti, přestože obsahovala 1.107 podpisů, a to proto, že v případě nejméně 120 osob nebyl řádně uveden některý z údajů, požadovaný v ustanovení §61 odst. 3 volebního zákona. Z obsahu uvedeného spisu i z obsahu ústavní stížnosti je zjevné, že podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice se závěry Nejvyššího soudu, uvedenými v odůvodnění rozhodnutí. V této souvislosti je třeba připomenout názor Ústavního soudu, vyjádřený již v jeho dřívějších nálezech, totiž že není vrcholem soustavy obecných soudů a není tedy oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti s výjimkou ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 a násl. Ústavy ČR). S přihlédnutím ke shora uvedenému a za situace, kdy se Nejvyšší soud při svém rozhodování o návrhu na zaregistrování navrhovatele držel zákona, tj. §61 odst. 6, o jehož ústavnosti nemá Ústavní soud žádné pochybnosti, nelze než konstatovat, že napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu nijak z rámce ústavnosti nevybočilo a proto nezbylo, než návrh dle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout jako zjevně neopodstatněný s tím, že ani sama nezákonnost rozhodnutí obecných
II. ÚS 285/96
soudů automaticky nezakládá jeho protiústavnost.
K námitce ohledně srozumitelnosti a určitosti nad rámec tohoto odůvodnění Ústavní soud uvádí, že jde o obecným přepisem, tj. občanským zákoníkem požadovanou náležitost každého právního úkonu, tedy i petiční listiny (§37 odst. 1 OZ). Také další námitka, týkající se nepřípustnosti opravných prostředků, je zjevně lichá, a to s odkazem na §200m odst. 4 o.s.ř., v němž se výslovně v rámci úpravy řízení ve věcech voleb uvádí: "Proti rozhodnutí soudu nejsou přípustné opravné prostředky".
Ze všech shora uvedených důvodů pak nebyl ani navrhovatel vyzýván k odstranění vad jeho návrhu ve smyslu §41 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 25. 10. 1996 soudce zpravodaj