ECLI:CZ:US:1996:2.US.307.96
sp. zn. II. ÚS 307/96
Usnesení
Sp. zn. II. ÚS 307/96 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti navrhovatele A.P., ze dne 4. 11. 1996, proti postupu správy věznice O., mimo ústní jednání, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud se stížností na porušení čl. 18 odst. 3 Ústavy ČR. Svou stížností napadá postup správy věznice O., který spočívá v tom, že nebyl zapsán do zvláštního seznamu voličů pro volby do Senátu Parlamentu_České republiky v listopadu 1996, ačkoli během voleb do Poslanecké sněmovny mohl své volební právo ve vazební věznici H.S., uplatnit.
Ve svém podání ze dne 4. 11. 1996, které Ústavní soud obdržel dne 6. 11. 1996, stěžovatel uvádí, že dne 3. 11. 1996 zjistil, že není veden v seznamu voličů. Na jeho dotaz mu bylo vychovatelem sděleno, že z jeho občanského průkazu nevyplývá, že je občanem ČR. S tím stěžovatel nesouhlasí, neboť ve volbách do Poslanecké sněmovny žádná pochybnost o jeho občanství nevznikla.
Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě, kterou stanoví zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nebyla však podána prostřednictvím advokáta, jak požaduje ustanovení §30 odst. 1 tohoto zákona. Bez ohledu na tuto skutečnost Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a rozhodl o ní jak výše uvedeno z následujících důvodů.
Podle ustanovení čl. 18 odst. 3 Ústavy ČR má právo volit do Poslanecké sněmovny nebo do Senátu Parlamentu České republiky každý občan ČR, který dosáhl věku 18 let. Podle čl. 20 Ústavy ČR další podmínky výkonu volebního práva, organizaci voleb a rozsah soudního přezkumu stanoví zákon. Tímto zákonem je zákon č. 247/1996 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky. Podle jeho ustanovení §6 vedou obce zvláštní seznam voličů, do kterého na
II. ÚS 307/96
základě správy příslušného objektu nebo zařízení zapisují voliče, který nemá na území obce trvalý pobyt a který v objektu, který je umístěn na území obce, vykonává vazbu nebo trest odnětí svobody.
Z právní úpravy tedy vyplývá, že volební právo mají a mohou je rovněž vykonat i osob ve výkonu trestu odnětí svobody, pokud mají státní občanství ČR a dosáhly věku 18 let. K procesnímu zajištění realizace tohoto práva slouží tzv. námitkové řízení, ve kterém je voliči umožněno domáhat se odstranění chyb a nedostatků ve stálém nebo zvláštním seznamu voličů (§200j občanského soudního řádu). V případě, že obecní úřad obce, která vede zvláštní seznam, voliči ve lhůtě 48 hodin nevyhoví, může se volič obrátit na okresní soud příslušný podle místa volebního okrsku.
Z této úpravy proto vyplývá, že zákon stanoví procesní prostředky, kterými může volič nezapsaný do seznamu voličů hájit své volební právo. Těchto prostředků však stěžovatel nevyužil a nepředložil stejnopis rozhodnutí o posledním prostředku, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel "nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje."
Podle §43 odst. 1 písm. f) zákona o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. Projednání návrhu by bylo možné i za těchto podmínek jen v případě, že by návrh podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu podstatně přesahoval vlastní zájmy stěžovatele. Tak tomu ale v daném případě není. Protože jsou podmínky ustanovení §43 odst. 1 písm. f) zákona o Ústavním soudu naplněny, soudci zpravodaji nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. 11. 1996 Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu ČR