ECLI:CZ:US:1996:2.US.36.95
sp. zn. II. ÚS 36/95
Usnesení
II. ÚS 36/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti proti ustanovení §3 odst. 3 zákona č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, podané Ing. E.M., zastoupenou advokátkou JUDr. L.B., za účasti Parlamentu České republiky jako účastníka řízení, mimo ústní jednání, takto:
Návrh s e odmítá .
Odůvodnění:
Dne 15. 2. 1995 se na Ústavní soud obrátila stěžovatelka s podáním, ve kterém napadla "nedostatečnost" ustanovení §17 zákona č. 527/1990 Sb. a ustanovení §3 zákona č. 14/1992 Sb. Protože navrhovatelka nebyla zastoupena v souladu s ustanovením §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a její blíže neoznačené podání vykazovalo další vady, byla navrhovatelka vyzvána k jejich odstranění. Tak se stalo podáním datovaným dne 30. května, kdy byla Ústavnímu soudu předložena prostřednictvím advokátky JUDr. L.B., ústavní stížnost, která již umožnila návrh posoudit.
II. ÚS 36/95
Svou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení ustanovení §3 odst. 3 zákona ČNR č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví. Podle stěžovatelky je toto ustanovení v rozporu s čl. 34 odst. 1 a čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V petitu se však nedomáhá zrušení rozhodnutí nebo jiného zásahu orgánu veřejné moci, což je základní podmínkou pro spojení podání ústavní stížnosti s návrhem na zrušení právního předpisu ve smyslu §74 zákona o Ústavním soudu. Ve svém podání sice zmiňuje:
a) oznámení ÚPV ze dne 20. ledna 1993 o tom, že podle ustanovení §3 odst. 1 cit. zákona "se zastavují řízení o přihláškách objevů, která neskončila před nabytím účinnosti tohoto zákona",
b) sdělení Ministerstva životního prostředí ze dne 13. října 1994 o tom, že stěžovatelčinu metodiku předpovídání povodní nelze využít,
avšak nikterak neprokazuje, že by v případě sdělení sub b) naspala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Přitom pouze toto sdělení a jen za předpokladu, že by bylo zásahem do jejích základních práv, by mohlo odůvodnit použití ustanovení §75 odst. 1 písm. a) zákona o ústavním soudu. Listina základních práv a svobod, ani žádná mezinárodní smlouva podle čl. 10 Ústavy ČR však nezakládají základní subjektivní veřejné právo vůči stu na využití uvedené metodiky.
Pokud jde o zjevnou opožděnost návrhu ve vztahu k podání sub a), je třeba pro úplnost uvést, že samotné oznámení ÚPV o obsahu ve Sbírce zákonů již vyhlášeného právního předpisu nemůže být zásahem do základních práv stěžovatelky. Navíc uvedené oznámení se opírá o ustanovení :
§3 odst. 1 cit. zákona, kdežto stěžovatelka napadá ustanovení
§3 odst. 3 tohoto zákona, aniž by to nějak dokázala zdůvodnit.
Z těchto důvodů je třeba ústavní stížnost posoudit jako zjevně neopodstatněnou.
II. ÚS 36/95
Podle §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené tímto zákonem, podle §43 odst. 1 písm. c) téhož zákona návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný a podle §43 odst. 1 písm. d) téhož zákona návrh odmítne, je-li podaný někým zjevně neoprávněným. Podmínky těchto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dně 15. května 1996 JUDr. Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu ČR