ECLI:CZ:US:1996:2.US.48.95
sp. zn. II. ÚS 48/95
Usnesení
Y
II. ÚS 48/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti na postup P.ú. Magistrátu města B., podané M.K. a Z.N., zastoupenými advokátem JUDr. J.J., za účasti P.ú. Magistrátu města B., jako účastníka řízení, mimo ústní jednání, takto:
Návrh s e odmítá
Odůvodnění:
Stěžovatelky napadly ústavní stížností postup P.ú. Magistrátu města B, kterým bylo podle jejich názoru porušeno jejich základní právo na soudní a jinou právní ochranu podle č1. 36 Listiny základních práv a svobod. Zásah spočíval v tom, že P.ú., poté co obdržel od Městského soudu v Brně spis sp. zn. 34 C 2/92, nerozhodl o restitučním nároku stěžovatelek. Ty se obrátily na Městský soud v Brně dne 2.1.1992, tedy v době, když již byl delší dobu v účinnosti zákon č. 229/1991 Sb., s návrhem na vydání pozemku (zahrada) podle ustanovení §6 odst. 1 písm. g) zákona č. 87/1991 Sb.
Městský soud v Brně řízení usnesením, čj. 34 C 2/92-20, dne 6. 5. 1993 zastavil, neboť v dané věci příslušelo rozhodnout
II. ÚS 48/95
podle ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Tento svůj požadavek nijak nezdůvodnily a pouze poukázaly na korespondenci, kterou vedly s Magistrátem města B.
Uplatnění pravidla §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je však možné jen v případě, že Ústavní soud při posouzení takové situace dojde k závěru, že ústavní stížnost svým významem "podstatně" přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Samotný zásah do základního práva v tomto případě není dostačující a neopravňuje k zásahu do existujících právních poměrů. Ústavní soud přitom vychází ze zásady, že jde o výjimku z obecného pravidla, což značí, že takové ustanovení nelze vykládat rozšiřujícím způsobem (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 193/94, sp. zn. II. ÚS 15/95).
Podstatný přesah spatřuje podle své judikatury Ústavní soud v tom, že byl bez vyčerpání opravných prostředků přímo napaden postup orgánu veřejné moci, který se opírá o neústavní ustanovení zákona, které odporuje podstatným náležitostem demokratického právního státu, a že řešením takové ústavní stížnosti může dojít k nápravě závažné poruchy ve fungování státních orgánů, když se jejich jednání může i napříště dotýkat širšího okruhu osob.
Takovou intenzitu zásahu, která by svým významem naplňovala uvedená kriteria, Ústavní soud v této konkrétní stížnosti neshledal. Pouhé obecné poukázání stěžovatelek na ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu nepovažuje za dostatečné. Věc proto nebylo možno posoudit jinak než podle ustanovení §72 odst. 2 a odmítnul ji podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. jako opožděně podanou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. června 1996 JUDr. Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu
Za správnost vyhotovení: