ECLI:CZ:US:1996:2.US.84.96
sp. zn. II. ÚS 84/96
Usnesení
II. ÚS 84/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Mgr. R.V., zastoupeného advokátkou JUDr. S.H., o návrhu ze dne 15. 3. 1996, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se ve svém návrhu ze dne 15. 3. 1996, doručeném Ústavnímu soudu dne 18. 3. 1996, domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 1994, čj. 34 C 69/93-41, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 1995, čj. .1 Co 250/94-58, neboť jimi mělo dojít k porušení ústavně zaručeného práva a svobody na nedotknutelnost osoby, ochranu
II. ÚS 84/96
osobnosti a soudní ochranu. Současně namítal, že napadené rozhodnutí nemohlo být řádně doručeno jeho právnímu zástupci, neboť ten byl v den doručování, tj. 10. 1. 1996, mimo republiku.
Z vyžádaného spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 34 C 69/93, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl v řízení před obecnými soudy, které předcházelo napadeným rozhodnutím, zastoupen JUDr. Z.K., jako obecným zmocněncem. Napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, čj. 1 Co 250/94-58, ze dne 24. 10. 1995, byl adresován k doručení do vlastních rukou obecného zmocněnce JUDr. Z.K. K doručení zásilky došlo dne 10. 1. 1996.
Z dotazu na JUDr. Z.K. Ústavní soud zjistil, že se jmenovaný v den doručování 10. 1. 1996 v cizině nezdržoval.
Dle ustanovení §72 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Dle ustanovení §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60ti dnů, přičemž tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Ústavní soud při posuzování včasnosti návrhu navrhovatele vzal za den právní moci napadeného rozhodnutí datum uvedené v doložce právní moci, tj. 15.1.1996, neboť se námitka navrhovatele zpochybňující řádné doručení z důvodu pobytu jeho zástupce v zahraničí nepodařila prokázat. Vzhledem k uvedenému datu právní moci (15.1.1996) připadl poslední den 60ti denní lhůty na 14. 3. 1996. Protože navrhovatel svou ústavní stížnost podal na poštu k přepravě teprve následující den, tj. 15. 3. 1996, nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zák.
II. ÚS 84/96
č. 182/1993 Sb., odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 17. 5. 1996 soudkyně Ústavního soudu ČR