ECLI:CZ:US:1996:2.US.87.96
sp. zn. II. ÚS 87/96
Usnesení
II. ÚS 87/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele K.V., zastoupeného JUDr. P.J., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, sp. zn. P 1838/93, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, 10 Co 1067/94, ze dne 28. 7. 1995, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel ve svém návrhu směřujícím proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů uvedl, že soud prvního stupně nereagoval na jeho žádost o zajištění eskorty tak, aby mohl být osobně vyslechnut při jednání dne 23. 6. 1994 ve věci výživného
II. ÚS 87/96
pro nezletilé L., a F.V., děti matky B.V. a otce K.V., a tak rozhodl bez jeho výslechu. Rovněž krajský soud rozhodl o jeho odvolání v nepřítomnosti. Došlo proto k porušení ustanovení §§1, 2, 115, 122, 123 o.s.ř. a stěžovatel se z tohoto důvodu cítí být zkrácen ve svých základních právech.
Ústavní soud přezkoumal podání stěžovatele spolu s připojeným spisem Okresního soudu ve Vsetíně, sp. zn. P 1838/93, a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Z obsahu soudního spisu, a to konkrétně čl. 178, Ústavní soud zjistil, že na rozdíl od tvrzení obsaženého v ústavní stížnosti byl navrhovatel dne 18. 1. 1994 ve věci výživného pro nezletilé děti vyslechnut, a to v rámci přípravy řízení dle §39 o.s.ř.
Dále bylo zjištěno, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 10 Co 1067/94, ze dne 28. 7. 1995, bylo pravomocně rozhodnuto pouze o části uplatněného nároku na dlužné výživné, a to za období od 1. 8. 1991 do 30. 9. 1992, zatímco ve zbývající části, tj. za období od 1. 10. 1992, byla věc zrušena a vrácena k dalšímu projednání soudu prvního stupně. Jak vyplývá ze shora uvedeného, řízení o výživné za období od 1. 10. 1992 dosud běží a z odůvodnění zrušujícího rozhodnutí plyne i nutnost došetřovat výdělkové schopnosti a možnosti otce, tj. stěžovatele, což obnáší i jeho výslech.
S ohledem na již uvedené a vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo porušení principů upravených v hlavě páté Listiny základních práv a svobod, nezbylo Ústavnímu soudu, který je toliko orgánem ochrany ústavnosti, než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., a částečně též jako nepřípustnou, a to dle ustanovení §43 odst. 1 písm. f) zák. č.
II. ÚS 87/96
182/1993 Sb., pokud směřovala i proti té části rozhodnutí krajského soudu, z níž plyne, že řízení o výživné od 1. 10. 1992 dosud běží, neboť dle §75 zák. č. 182/1993 Sb., je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 5. 11. 1996 soudkyně Ústavního soudu