ECLI:CZ:US:1996:3.US.105.96
sp. zn. III. ÚS 105/96
Usnesení
III. ÚS 105/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR ve věci ústavní stížnosti V.O., rozhodl, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel V.O., podal dne 10. 4. 1996 Ústavnímu soudu ČR ústavní stížnost, kterou nazval podnětem k šetření rozporu mezi zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, a ústavou ČR. Stěžovatel žádá o přezkoumání výše uvedeného zákona, pro jeho rozpor s Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod, protože podle úpravy obsažené v tomto zákoně mu bylo zamítnuto poskytování přídavku na dítě a příspěvku na dopravu a jeho matce bylo zamítnuto poskytování sociálního příplatku. Odmítnutí dávek bylo odůvodněno tím, že ve smyslu uvedeného zákona není stěžovatel nezaopatřeným dítětem, protože jeho studium na vysoké škole ve SR není přípravou na budoucí povolání podle §12 citovaného zákona.
Návrh na zrušení zákona nebo jeho části může podat pouze subjekt stanovený v §64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že fyzická osoba může podat tento návrh pouze spolu s ústavní stížností proti pravomocnému rozhodnutí v řízení, jehož účastníkem, kterým bylo podle jejího tvrzení porušeno základní právo nebo svoboda
III. ÚS 105/96
zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR, jestliže uplatněním ustanovení dotčených zákonů nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti a tyto zákony jsou v rozporu s ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Pro podání ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí musí být splněny náležitosti stanovené zák. č. 182/1993 Sb. Z ustanovení §75 odst. 1 cit. zákona zejména vyplývá, že ústavní stížnost může být podána tehdy, vyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Z podané ústavní stížnosti však vyplývá, že v dané věci zatím vydal rozhodnutí teprve orgán rozhodující v I. stupni (rozhodnutí O.ú. v Š., č. spisu 1442/96/SUC, č. jedn. 2215/96/SUC-1) a z vyjádření stěžovatele k dotazu Ústavního soudu ČR je patrno, že stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, o němž nebylo doposud rozhodnuto. Vzhledem k této situaci je ústavní stížnost předčasná, a proto nepřípustná. S nepřípustnou ústavní stížností nemůže být podán návrh na zrušení zákona nebo jeho části (i když navrhovatel výslovně hovoří o přezkoumání zákona č. 117/1995 Sb.).
V doplněném podání k dotazu Ústavního soudu ČR se stěžovatel odvolává na ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. a žádá přijetí ústavní stížnosti, i když nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, protože jeho ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a týká se všech občanů ČR studujících na vysokých školách ve SR.
Problematika dotčená touto stížností je závažná, což je zřejmé z toho, že Poslanecká sněmovna se touto problematikou zabývala a přijala novelizaci napadeného zákona. Zákonem č. 137/1996 Sb. se změnil a doplnil zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Jedna ze změn, která byla uvedeným zákonem
III. ÚS 105/96
provedena, se týká ustanovení §12 písm. a) zák. č. 117/1993 Sb. Touto změnou (čl. 1., bod 3 zák. č. 137/1996 Sb.) byl rozšířen pojem "soustavná příprava na budoucí povolání" tak, že "za studium na středních a vysokých školách v ČR se považuje též studium na středních a vysokých školách v cizině, pokud podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR je postaveno na roveň studia na středních a vysokých školách v ČR". Zákon č. 137/1996 Sb. nabývá účinnosti dnem 1. 7. 1996, podle čl. II. se podle tohoto zákona v bodě, který je výše zmiňován, postupuje při posuzování nároků na dávky státní sociální podpory nejdříve od 1. 1. 1996. Vzhledem k tomu, že rozpor uváděný ve stížnosti byl vyřešen novelizací napadeného zákona, nelze přihlédnout k ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nezbylo Ústavnímu soudu ČR, než návrh na šetření rozporu zákona č. 117/1993 Sb. s Ústavou ČR podle §43 odst. 1 písm. d) a f) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou a jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. června 1996
JUDr.VIadimír JURKA
soudce Ústavního soudu ČR