ECLI:CZ:US:1996:3.US.166.96
sp. zn. III. ÚS 166/96
Usnesení
III. ÚS 166/96-5
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele J.Ř., zastoupeného JUDr. L.M., o návrhu ze dne 19. května 1996, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, který byl Ústavnímu soudu ČR doručen 19. června 1996, se stěžovatel domáhal přezkoumání rozhodnutí Ministerstva obrany ČR ze dne 20. prosince 1995, č. j. 3016/13-72, a ministra obrany ČR z 23. dubna 1996, č. j. 81351/8. Uvedl, že tato rozhodnutí, jimiž byla zamítnuta jeho žádost o odklad základní vojenské služby pro výkon práce v uhelných dolech v podzemí, jsou v rozporu s Listinou základních práv a svobod s čl. 1, 4 odst. 1 a čl. 15 odst. 3. Poukázal na to, že pokud bylo zrušeno usnesení vlády č. 229/1958, o zásadách pro úpravu povolávání horníků uhelných dolů k výkonu základní vojenské služby, a č. 41/1982, o souboru opatření k dalšímu prohloubení sociální péče, životních a pracovních podmínek pracujících v hornictví, umožňující jim odklad základní služby, pak namítá, že usnesení vlády ČSFR č. 439/1990 nebylo úředně publikováno a nemůže nikterak zavazovat občany. Poněvadž je přesvědčen o tom, že rozhodnutími, jimiž mu nebyl povolen odklad vojenské služby, byla porušena Listina základních práv a svobod v čl. 1, 4 odst. 1 a v čl. 15 odst. 3, navrhl aby je Ústavní soud zrušil.
Ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č1. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná
III. ÚS 166/96-6
dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon o ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný /§43 odst. 1 písm. c) zák. č.182/1993 Sb./.
Podle ustanovení branného zákona č. 331/1992 Sb., ve znění novel, odklad základní a náhradní služby lze povolit odvedencům, kteří se připravují na určité povolání, a to do stanoveného dne v roce v němž dovrší 25 let, a do ukončení studia, jde-li o studující vysokých škol, nejdéle však do 30 let. Obdobně lze povolit odklad, nejdéle však do nástupního dne v roce, v němž žadatel dovrší 25 let, vyžadují-li to jiné důvody, hodné zvláštního zřetele. Kdy lze odložit nastoupení základní (náhradní) služby z úřední moci stanoví nařízením vláda /§34 odst. 1 a 2 cit. zákona/. Takové nařízení vlády nebylo vydáno a nelze za ně považovat ani sdělení ministra národní obrany a ministra paliv, publikované v částce 41/1958 Ú. l., ze dne 21. května 1958, odvolávající se na usnesení vlády č. 229 z 12. března 1958, když i v souladu s ústavním zákonem č. 150/1948 Sb., §90 odst. 1 k provedení určitého zákona a v jeho mezích mohla vláda vydávat toliko nařízení. Proto pro povolení odkladu základní a náhradní služby nelze vycházet z jiného právního předpisu, než z §34 odst. 1 branného zákona. S ohledem na uvedené, na obsah napadených rozhodnutí, která jsou v souladu s branným zákonem, jakož i s čl. 1, 4 a s čl. 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, byla stížnost shledána zjevně nedůvodnou a jako taková dle §43 odst. 1 písm. c) zák. č.182/1993 Sb. odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 16. října 1996
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj