ECLI:CZ:US:1996:3.US.261.96
sp. zn. III. ÚS 261/96
Usnesení
III. ÚS 261/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů JUDr. A.Š. a ing. O.Š., oba zastoupeni advokátem JUDr. J.H., takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali ústavní stížností zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně, ze dne 11. června 1996, čj. 14 Co 789/94-72, protože jím mělo být porušeno jejich ústavní právo na ochranu vlastnictví, zaručení č1. 11 Listiny základních práv a svobod.
Podle §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Podle ust. §75 odst. 1 téhož zákona je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Navrhovatelé v odůvodnění ústavní stížnosti uvádějí, že "proti rozsudku Krajského soudu Brno jsme rovněž podali dovolání...". Ústavní soud se proto obrátil na právního zástupce navrhovatelů s dotazem, zda ve věci, která je předmětem ústavní stížnosti, skutečně bylo podáno dovolání a z jakého důvodu. Z vyjádření právního zástupce, doručeného Ústavnímu soudu dne 21.10.1996 vyplynulo, že dovolání skutečně bylo podáno, a to proti témuž rozsudku, který byl napaden ústavní stížností.
Ze spisu Okresního soudu v Hodoníně, sp.zn. 4 C 290/92, který si Ústavní soud vyžádal vyplynulo, že napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, ze dne 11.6.1996, čj. 14 Co 789/94, nabyl právní moci dne 2.8.1996. Tímto rozsudkem byl změněn rozsudek soudu prvého stupně jak ve věci samé, tak ve výroku o náhradě nákladů. Dne 27.8.1996 podali navrhovatelé proti tomuto rozsudku dovolání podle ust. §238 odst. 1 písmeno a) o.s.ř. Nejvyšší soud ČR o dovolání doposud nerozhodl.
Dovolání nepochybně je procesním prostředkem, který zákon k ochraně práv navrhovatelů poskytuje, zejména je-li nepochybné, že je přípustné. V dané věci odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve věci samé a je tudíž dán dovolací důvod [§238 odst. 1 písmeno a) o.s.ř.].
Za uvedeného stavu řízení ve věci je zjevné, že navrhovatelé v době podání ústavní stížnosti nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písmeno f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 1996
JUDr.Vladimír Jurka
soudce Ústavního soudu ČR