ECLI:CZ:US:1996:3.US.286.96
sp. zn. III. ÚS 286/96
Usnesení
III. ÚS 286/96-4
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele L.V., zastoupeného advokátem JUDr. A.K., o návrhu z 18. října 1996, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 18. října 1996 návrh označený jako ústavní stížnost, směřující proti rozhodnutí Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 7. prosince 1995, č. j. 2 T 430/94-206, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 137/96, ze 6. května 1996. Uvedl, že oběma rozhodnutími došlo k závažnému poškození cti navrhovatele na veřejnosti, zejména pak v místě bydliště, kde působil jako zástupce starosty obecního úřadu, jako člen obecního zastupitelstva obce K. ztratil potřebnou důvěru. Soudy zasáhly do jeho práva, zakotveného v čl. 7 odst. 1 a 21 odst. 1 ústavního zákona č. 23/1991 Sb. Navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí obou soudů jako nesprávná zrušil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti /§72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb./.
Z obsahu stížnosti, dokladu o dni jejího podání, jakož i z obsahu rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 137/96 bylo zjištěno, že citovaným usnesením rozhodl dne 6. května 1996 soud o zamítnutí odvolání obžalovaného - stěžovatele a proti takovému rozhodnutí nebyl další řádný opravný prostředek přípustný. V souladu s §139 odst. 1 písm. a)
III. ÚS 286/96-5
trestního řádu stalo se usnesení odvolacího soudu pravomocným dnem rozhodnutí, tedy 6. května 1996. Stížnost byla podána u pošty 18. října 1996, přičemž šedesátidenní lhůta k podání stížnosti k ústavnímu soudu uplynula již 4. července 1996 a návrh byl tedy podán opožděně.
Podle §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě, stanovené pro jeho podání. S ohledem na uvedená zjištění a citovaná ustanovení zákona č. 182/1993 Sb. rozhodl Ústavní soud tak, jak ve výroku obsaženo.
Vzhledem k tomu, že byl návrh odmítnut jako opožděný, nevyžadoval Ústavní soud odstranění vady návrhu, který neodpovídal ustanovení §34 odst. 1 a neobsahoval plnou moc v souladu s §31 zák. č.182/1993 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 31. října 1996
JUDr.Pavel Holländer soudce zpravodaj