ECLI:CZ:US:1996:3.US.81.96
sp. zn. III. ÚS 81/96
Usnesení
III. ÚS 81/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů J.S. a D.T., oba zastoupeni advokátem JUDr. J.L., takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou dne 14. 3. 1996, kterou Ústavní soud obdržel o den později se navrhovatelé domáhají zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 6 To 69/96-17, ze dne 22. 2. 1996, a také tomuto rozhodnutí předcházejícího usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. Nv 185/96-3, ze dne 24. 1. 1996. Zmíněným usnesením byla oběma navrhovatelům prodloužena vazba o 6 měsíců (do 16. 8. 1996) s tím, že nadále trvají důvody vazby podle §67 písm. b, c) tr. řádu. Stížnost podaná oběma navrhovateli proti tomuto usnesení byla shora uvedeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem podle §148/1 c) tr. ř. zamítnuta. V odůvodnění zmíněného usnesení KS v Ústí nad Labem se praví, že oba navrhovatelé (obvinění) jsou trestně stíháni pro závažný trestný čin podvodu dle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a je dáno důvodné podezření, že se tohoto činu dopustili řadou dílčích skutků v oblasti daňové a majetkové, a to i zčásti ve spolupachatelství s dalšími osobami v souvislosti s podnikatelskou činností. Takto potom měla vzniknout škoda velkého rozsahu (několik milionů Kč). S ohledem na daný stav řízení,
III. ÚS 81/96
i když je na místě provést řadu dalších důkazů k objasnění všech skutkových okolností lze mít zato, že podezření ze spáchání uvedené trestné činnosti je dostatečně odůvodněno. Na tomto místě také krajský soud uvedl, že není v dané fázi řízení úkolem soudu posuzovat o jaký trestný čin se jedná, případně jaký trestný čin lze v jednání navrhovatelů (obviněných) spatřovat. S poukazem na stav řízení ve věci KS uvedl, že dosud se jeví jako zcela nezbytné vyslechnout svědka P., že také v tomto směru jsou konána odpovídající opatření i směrem k zahraničí, stejně jako stran získání dalších listinných důkazů. Tyto skutečnosti objektivně šetření ve věci prodlužují. S ohledem na rozsah trestné činnosti potom dovozuje i potřebné výslechy dalších osob, které se na trestné činnosti měly podílet, a výslechy osob, které by mohly přispět k objasnění věci. S ohledem na uvedené potom KS dovodil důvodnou obavu, že by mohli (na svobodě) navrhovatelé mařit objasňování skutečností závažných pro trestné stíhání. Stran vazebních důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. c) tr. řádu potom krajský soud poukázal na četnost dílčích skutků, rozsah aktivit navrhovatelů i fakt, že obvinění obou navrhovatelů jsou rozšiřována o další skutky, které dodatečně vycházejí najevo. Ze všech uvedených důvodů dovozuje KS i nadále existenci vazebních důvodů, prodloužení vazby do uvedeného data pokládá za přiměřené, přičemž také odmítl námitky týkající se případné neodbornosti či nekompetentnosti orgánů činných v trestním řízení s tím, že soudním orgánům takový přezkum v přípravném řízení nepřísluší. Stran námitek, že policie disponuje materiály finančních orgánů bez uděleného souhlasu soudu odmítl s tím, že potřebné souhlasy jsou písemně uděleny a také založeny v trestním spisu, který se věci týká.
Ze samotné ústavní stížnosti potom plyne, že navrhovatelé konkrétně spatřují porušení základních lidských práv a svobod v nerespektování čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publikované pod č. 209/92 Sb. - dále Úmluva),který (stejně jako celá úmluva) "důvod hrozby působení na svědky vůbec nezná". Dále potom, (bez bližšího poukazu na
III. ÚS 81/96
porušení konkrétního základního lidského práva či svobody) mají za to, že dle jejich názoru nic nesvědčí tomu, že by v obdobném počínání kladeného jim za vinu chtěli pokračovat. Upozorňují, že skutky o které jde jsou z roku 1993 a dovozují, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně neplyne ona důvodná obava z pokračování trestné činnosti a tato obava také nebyla prokázána. Poukazují dále na neúčelnost a nehospodárnost vedeného řízení, jakož i na nekompetentnost orgánů činných v trestním řízení (prodlení vzniklé ustanovením znalce, zřejmě nadbytečného). Závěrem ústavní stížnosti navrhují zrušit napadené usnesení Krajského soudu v Ústí na Labem a pokud by Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou dány vazební důvody dle §67 písm. b) tr. ř., pak toto ustanovení trestního řádu zrušit a následně zrušit i napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem tím, že vazební důvody dovozené v uvedeném případě pouze na základě ustanovení §67 písm. c) tr. řádu nejsou dány.
K projednávání věci se na základě žádosti Ústavní soud vyjádřil i Krajský soud Ústí nad Labem, jehož rozhodnutí je ústavní stížností napadeno. K návrhu na zrušení ustanovení §67 písm. b) tr. řádu krajský soud uvedl, že stěžovatelé zřejmě přehlédli nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 1994 publikovaný pod č. 101/94 Sb. a s ohledem na uvedené konstatuje, že v naznačeném směru je návrh dle §35 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb. nepřípustný. Dále ve svém vyjádření uvedl, že vazba obou navrhovatelů trvá od 16. 8. 1995 pro důvodné podezření ze spáchání tr. činu podvodu dle §250/1, 4 tr. zák. a po vzetí do vazby bylo trestní řízení rozšířeno o dalších 12 skutků. Znovu opakuje, že se jedná o rozsáhlou trestnou, činnost s potřebou provést řadu důkazů, nevyjímaje ani procesní úkony, jež je potřebné vyžádat ze zahraničí. Poukazuje na nutný výslech osob (jak uvedeno v napadeném rozhodnutí) i vypracování znaleckého posudku (zejména stran zprostředkovatelských smluv, na jejichž základě byla trestná činnost páchána). Dovozuje, že takovýto stav v řízení trvá i nyní a nelze z dosavadních zjištění dovodit stran vazby jiné závěry. Ohledně vazebního důvodu z hlediska ustanovení
III. ÚS 81/96
§67 písm. c) tr. řádu opakuje, že se jedná o rozsáhlou trestnou činnost, jejíž okruh se rozšířil i v průběhu trestního stíhání o další skutky. S ohledem na existující vazby na další osoby z obdobných kruhů má za to, že důvodně hrozí nebezpečí, že při pobytu na svobodě by navrhovatelé (obvinění) pokračovali v trestné činnosti obdobné povahy.
Ze spisu KÚV Ústí nad Labem, ČVS KVV 506/20-94, který si ústavní soud vyžádal, potom také zjistil, že podaná ústavní stížnost důvodnost postrádá. Z uvedeného spisu je totiž zcela zřejmé, že se jedná o rozsáhlou trestnou činnost sestávající z vícero skutků, přičemž jde z hlediska zejména zjišťování skutkového stavu o šetření bezpochyby náročné. Přitom z výsledků dosud provedených důkazů tak jak byly shromážděny, je patrné, že podezření vůči obviněným (pro spáchání tr. činu podvodu podle §250/1, 4 tr. zák.) je důvodné. Stejně tak je zřejmé, že v rámci prováděného šetření vycházejí najevo další skutky (v nichž lze spatřovat trestnou činnost), které původně známy nebyly. Podstatné ovšem je to, že lze souhlasit se závěry Krajského soudu Ústí nad Labem stran napadeného rozhodnutí především v tom, že ve věci nutno provést další důkazy, a to konkrétně výslechem H.P., který s oběma obviněnými úzce a ve značném rozsahu spolupracoval a na tomto místě je tak dána bezpochyby konkrétní skutečnost odůvodňující obavu, že budou působit na takto dosud nevyslechnutelného svědka (případně spoluobviněného) a mařit tak objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. Je tedy tímto jednoznačně dán vazební důvod podle §67 písm. b) tr. ř. Nic na tom nemění skutečnost, že P., je cizinec a je tedy obtížnější zajistit jeho výslech, když v tomto směru je v rámci šetření celého případu příslušnými orgány vynakládáno odpovídající úsilí. Jak již uvedeno v průběhu trestního stíhání obou obviněných vycházejí najevo další skutky, v nichž jsou důvodně spatřovány další trestné činy a pochopitelně zároveň se objevuje i potřeba k těmto skutkům vyslechnout další svědky. I s poukazem na tyto skutečnosti, stejně jako na rozsah trestné činnosti a výši způsobené škody, lze mít také za to, že
III. ÚS 81/96 takto:
jsou zcela konkrétně dány skutečnosti vyvolávající důvodnou obavu, že budou pokračovat v trestné činnosti. Na tomto místě nutno zdůraznit, že takové tvrzení vždy zůstává pouze úvahou, nikoli však úvahou libovolnou, ale takovou, která právě vychází z oněch konkrétních skutečností, které musí být důvodné, když v tomto druhu rozhodování soud nikdy nemůže mít absolutní jistotu, že jím předpokládaný důsledek se také dostaví. Je samozřejmé, že stran další případné trestné činnosti obviněných (kde dosud nebylo obvinění vzneseno) jsou jakékoliv úvahy irelevantní. Výše uvedené úvahy však směřují k trestné činnosti, která je šetřena samozřejmě ve chvílích, kdy jsou obvinění vznesena. Jak již řečeno, bezpochyby z dosavadních výsledků šetření se jedná o rozsáhlou trestnou činnost, jejíž šetření je z časového hlediska náročné a nelze mít tedy za to, že lze přesně a určitě stanovit s přesností na 1 den dobu, kdy toto šetření bude po provedení všech potřebných úkonů v rámci dokazování uzavřeno s jasným závěrem pro další procesní postup. V těchto souvislostech nutno připomenout, že oba navrhovatelé (obvinění) byli vzati do vazby s účinností ode dne 16. 8. 1995 z důvodů uvedených v §67 písm. b, c) tr. ř. (pro původní podezření z již vpředu uvedené trestné činnosti) a jejich vazba byla prodloužena napadenými rozhodnutími do 16. 8. 1996. Za daných okolností potom s poukazem na uvedené, lze mít za to, že se jedná o nezbytně nutnou dobu a nikoli o takovou dobu prodloužení vazby, která by se jevila jako neodůvodněná. Konečně tvrzení obviněných, že skutky, které jsou jim kladeny za vinu a v nichž je spatřována trestná činnost za trestnou činnost nepovažují, je pouze součástí jejich obhajoby, ničeho jiného. V dané fázi řízení přirozeně nelze akceptovat jakékoli tvrzení o tom, zda šetřené skutky jsou či nejsou trestnými činy a z toho bez náležitého provedení potřebných důkazů se domáhat dalšího postupu či rozhodnutí příslušných orgánů činných v trestním řízení.
Ze samotné ústavní stížnosti potom neplyne, která základní práva či svobody byla napadenými rozhodnutími dotčena. Stran vazby je pouze zmiňován čl. 5 odst. 1 Úmluvy. Z obsahu ústavní
III. ÚS 81/96
stížnosti lze snad dovodit, že je namítáno porušení Úmluvy a jejího pátého článku, odstavce prvního, který hovoří o právu na svobodu a osobní bezpečnost a stanoví podmínky, ze kterých může být člověk zbaven svobody. Porušení uvedených podmínek Ústavní soud v projednávané věci neshledal z důvodů shora uvedených. Znovu nutno opakovat a zdůraznit, že v daném případě soudy i v této fázi trestního řízení odpovědně zvážily situaci a dospěly k závěru, že existují bezpochyby konkrétní skutečnosti, které také dostatečně odůvodňují obavu vedoucí k závěru, že vazební důvody popsané v ustanoveních §67 písm. b, c) tr. řádu jsou zjevně dány. V souladu s těmito zjištěními potom prodloužily vazbu na dobu, která se s ohledem na již uvedené nejeví jako nepřiměřená.
S poukazem na uvedené proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh v této části jako zjevně neopodstatněný podle §43/lc zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout.
Ohledně snad alternativního návrhu, který směřuje ke zrušení ustanovení §67 písm. b) trestního řádu nutno poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 1/94, pod č. 101/1994 Sb., kterým byl návrh na zrušení ustanovení §67 písm. b) zákona č. 141/1951 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zamítnut.
S ohledem na uvedené proto v této části ústavní stížnosti, Ústavnímu soudu, nezbylo než návrh na zahájení řízení podle §35 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako nepřípustný, protože se týká věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 1996 JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu ČR