ECLI:CZ:US:1996:4.US.102.96
sp. zn. IV. ÚS 102/96
Usnesení
IV. ÚS 102/96
ČESKÁ REPUBLIKA
Usnesení Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky L.K., zastoupené advokátkou JUDr. I.G., proti rozsudku Krajského soudu v Praze, sp. zn. 25 Ca 312/95, ze dne 30. 11. 1995, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí O.ú., pozemkového úřadu B., ze dne 6. 2. 1995, čj. PÚ 831/92-2245, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 9.4.1996 byla Ústavnímu soudu ČR doručena ústavní stížnost navrhovatelky, kterou se tato domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze, sp. zn. 25 Ca 312/95, ze dne 30.11.1995, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí O.ú., pozemkového úřadu B., ze dne 6. 2.1995, čj. PÚ 831/92-2245.Uvedeným rozhodnutím pozemkového úřadu bylo, rozhodnuto, že navrhovatelka není vlastníkem stavby na stavebním pozemku č. 227 v k.ú. V.J. s odůvodněním, že předmětná nemovitost ("tankovna", využívaná původním vlastníkem k provozování opravárenské a zámečnické živnosti) nepodléhá režimu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění.
2 - IV. ÚS 102/96
Podle §72 odst. 2 zákona č. 1.82/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ze spisu Krajského soudu v Praze, sp. zn. 25 Ca 312/95, který si Ústavní soud připojil, bylo zjištěno, že ústavní stížností napadený rozsudek nabyl právní moci dne 31. 1. 1996. Tímto dnem tedy počala běžet zákonná 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti uvedená ve shora citovaném ustanovení, která uplynula dnem 1. 4. 1996. Jestliže tedy navrhovatelka, jak Ústavní soud zjistil z přiložené obálky opatřené údajem poštovního úřadu P., odevzdala ústavní stížnost poštovní přepravě teprve dne 5. 4. 1996, stalo se tak po uplynutí lhůty zákonem stanovené pro její podání, a proto musela být ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnuta. Pokud se pak navrhovatelka odkazem na to, že ústavní stížnost přesahuje její vlastní zájmy, mínila dovolávat ustanovení §75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., k tomu je třeba uvést, že aplikace uvedeného ustanovení přichází v úvahu jen tehdy, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, tedy byla-li by z tohoto důvodu jeho ústavní stížnost nepřípustná. Tak tomu však v případě navrhovatelky není.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. května 1996
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj