ECLI:CZ:US:1996:4.US.115.96
sp. zn. IV. ÚS 115/96
Usnesení
IV. ÚS 115/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl o návrhu V.B., proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 14. 2.1996, sp. zn. 31 To 638/95, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 23. 4. 1996 doručeno podání, ve kterém navrhovatel uvádí, že byl výše uvedeným rozhodnutím pravomocně odsouzen za trestné činy podle §247 odst. 1 a §213 odst. 2 trestního zákona a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v délce celkem 34 měsíců. Zároveň mu byl uložen podle §57 tr.zák. trest vyhoštění, se kterým nesouhlasí, neboť se cítí být občanem České republiky, když zde žije od svých šesti let a ve SR nikoho nemá a ani nezná. V této souvislosti poukazuje na zákon o občanství, který je diskriminující a v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Z tohoto důvodu žádá o zrušení výroku o uložení trestu vyhoštění.
Jak ústavní soud zjistil z obsahu spisu vedeného u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 5 T 277/95, který si k posouzení předloženého návrhu vyžádal, odvolací soud neshledal pochybení v rozhodnutí soudu I. stupně. Rozsudek Okresního soudu v České Lípě
Ze dne 9. 11. 1995, č. j. 5 T 277/95-101, kterým byl navrhovatel jako obžalovaný uznán vinným dvěma trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a dvěma trestnými činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák.,a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců a trest vyhoštění, zůstal v podstatě nezměněn.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze podat návrh na zahájení řízení ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1). Podle ustanovení §139 odst. 1 písm. a) trestního řádu nabyl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 14. 2. 1996, č. j. 31 To 638/95-115, právní moci dne 14. 2. 1996, neboť se jedná o rozhodnutí, proti němuž se nepřipouští další řádný opravný prostředek. Z hlediska uvedeného ustanovení je proto nerozhodné, kdy bylo písemné vyhotovení rozsudku doručeno. Jak je patrné z podání navrhovatele, to je jako obyčejná listovní zásilka opatřeno razítkem podací pošty s datem 22. 4. 1996. Jestliže byl návrh podán teprve tento den, stalo se tak již po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání, podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, aniž by byl navrhovatel vyzýván k odstranění vad návrhu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 1996
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj