ECLI:CZ:US:1996:4.US.124.96
sp. zn. IV. ÚS 124/96
Usnesení
IV. ÚS 124/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl o ústavní stížnosti G.K., zastoupeného advokátem JUDr. T.S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 1996, sp. zn. 44 To 00490/96, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 2. 5. 1996 doručena včas podaná ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí. Tímto rozhodnutím byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost stěžovatele jako obviněného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 2. 1996, č. j. Nt 2012/96-4, kterým bylo rozhodnuto o prodloužení lhůty trvání vazby do 16. 9. 19,96, neboť soud dospěl k závěru o její důvodnosti z hlediska ustanovení §67 písm. a) a b) trestního řádu. Stěžovatel je po provedeném rozboru důvodnosti prodloužení vazby a jejího trvání přesvědčen, že trestní stíhání není vedeno na zákonném podkladě a tudíž nejsou dány ani důvody vazby. Namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s č1. 8; odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina", a proto navrhuje, aby Ústavní soud jeho ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil.
IV. ÚS 124/96
Ústavní soud po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost důvodná není.
Stěžovatel je od 16. 9. 1995, kdy mu bylo sděleno obvinění, stíhán pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem podle §124f odst. 1 trestního zákona. Soudy v daném případě shledaly důvodnost vazby podle §67 písm. a) a b) trestního řádu, která byla prodloužena do 16. 9. 1996, neboť obviněný (stejně tak i další spoluobvinění) je cizím státním příslušníkem, jehož zaměstnání vyžaduje časté cesty do dalších států, mohl by vycestovat a vyhýbat se tak trestnímu stíhání. Dále pak odůvodnění koluzní vazby spatřuje soud v tom, že s ohledem na charakter trestné činnosti je třeba provést zejména výslech svědků a další listinné důkazy, které jsou opatřovány diplomatickou cestou.
Ústavní soud z přiloženého usnesení Městského soudu zjistil, že soud se zabýval námitkami obviněného a zejména pak skutečnostmi odůvodňujícími ve svém souhrnu přípustnost vazby resp. její prodloužení v rámci doby stanovené zákonem. Při rozhodování o prodloužení vazby, kromě existence zákonných vazebních důvodů, se soud zabýval i důvody, v důsledku nichž v uplynulé lhůtě nebylo možno řízení ukončit. Jedná se především o výslech svědků a vyžádání listinných důkazů diplomatickou cestou v P a v DR. Ústavní soud neshledal v postupu soudu nic, co by vybočovalo z mezí ústavnosti a nasvědčovalo namítanému porušení čl. 8 odst. 5 Listiny, popř. porušení jiného ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. Nelze přehlédnout, že podstata ústavní stížnosti spočívá jednak v polemice s důvody uvedenými v rozhodnutí soudu a jednak v přesvědčení stěžovatele o pravdivosti jeho tvrzení, že trestní stíhání je nezákonné a stalo se metodou konkurenčního boje. Námitky stěžovatele však neobsahují označení důkazů k prokázání tvrzeného. Neobsahují rovněž náležité ústavně právní odůvodnění, za které nelze považovat pouhý odkaz na čl. 8 odst. 5 Listiny.
IV. ÚS 124/96
K dalším námitkám stěžovatele ohledně jeho zadržení a vysílání těchto záběrů v televizi, jakož i ke způsobu vedení spisu, nelze přihlédnout, neboť nesouvisí s napadeným rozhodnutím. Proti takovým zásahům dává právní řád stěžovateli dostatečný prostor na ochranu jeho práv a svobod. Pokud namítá, že vyřizování stížností je neúměrně protahováno a že nedochází k vyřizování věci s maximálním urychlením, je nutné konstatovat, že Ústavní soud ani zde neshledal žádné porušení. Je si třeba uvědomit, že stěžovatel je stíhán pro závažnou trestnou činnost, byť s nízkou trestní sazbou, a je proto nezbytné, aby věc byla v rámci vyšetřování opatřena dostatečnými důkazy.
Vzhledem k tomu, že napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do základních lidských práv a svobod zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy české republiky, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. června 1996
Pavel Varvařovský soudce zpravodaj