ECLI:CZ:US:1996:4.US.132.96
sp. zn. IV. ÚS 132/96
Usnesení
IV. ÚS 132/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti Strany zelených, zastoupené advokátem JUDr. J.S., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 1996, čj. Ovs 1/96/Št-21, a proti nevytištění volebních lístků pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 13.5.1996 s odvoláním na ustanovení §73 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost, kterou se domáhá vydání nálezu, jímž by Ústavní soud ČR zrušil usnesení Nejvyššího soudu ČR shora označené, vyslovil, že toto rozhodnutí je v rozporu s čl. 1, 4, 22 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), s §86 zákona č. 247/1995 Sb., v souvislosti s §200m o.s.ř. a dále, že nevytištění volebních lístků Strany zelených pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ve všech volebních krajích je v rozporu s čl. 21 Listiny. Současně navrhovatel požádal, aby Ústavní soud ve smyslu §39 zákona č. 182/1993 Sb. projednal ústavní stížnost ještě před termínem voleb.
- 2 - IV. ÚS 132/96
Ústavní stížností napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo vydáno, jak Ústavní soud zjistil ze spisu Nejvyššího soudu, sp. zn. Ovs 1/96/Št, v řízení zahájeném k návrhu navrhovatele na vydání rozhodnutí o zaregistrování kandidátní listiny Strany zelených pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Tento návrh podal navrhovatel 16.4.1996 poté, co dne 11.4.1996 projednala. ÚVK jeho odvolání proti rozhodnutí KVK, ze dne 5.4.1996, o odmítnutí kandidátní listiny, a rozhodla s odkazem na ustanovení §12, odst. 6 písm. b) a §32 odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb. tak, že rozhodnutí KVK pro volební kraj S., potvrdila a odvolání navrhovatele zamítla. Důvodem pro odmítnutí kandidátní listiny navrhovatele jak K, tak i ÚVK, byla v podstatě skutečnost, že na kandidátní listině u všech kandidátů nebyla uvedena data narození. S tímto rozhodnutím navrhovatel nesouhlasil, proto podal Nejvyššímu soudu ČR ve stanovené zákonné lhůtě 24 hodin návrh na vydání rozhodnutí o zaregistrování kandidátní listiny jeho strany pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR - volební kraj S., přitom v odůvodnění tohoto svého návrhu uvedl, že prostřednictvím jeho zmocněnce byla zapisovateli KVK předložena kandidátní listina, obsahující všechny náležitosti požadované ustanovením §31 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., součástí předložené listiny bylo určení zmocněnce a dále byl předložen seznam všech kandidátů, který byl doplňkem vlastnoručně podepsaných prohlášení kandidátů, obsahujících jejich souhlas s kandidaturou. Uvedené doklady převzal zapisovatel KVK dne 1.4.1996, což také vlastnoručně potvrdil, aniž by zmocněnce navrhovatele upozornil na jakékoliv nedostatky kandidátní listiny. Dále navrhovatel uváděl, že seznam kandidátů, jako součást kandidátní listiny,byl označen jako "kandidátní listina - volby 1996" a je pravdou, že neobsahoval data narození a podpis zmocněnce, neboť na tento navazovala vlastnoruční prohlášení kandidátů se všemi náležitostmi, včetně dat narození. Tento seznam navrhovatelem nebyl považován za kandidátní listinu. Uvedl dále, že teprve při projednávání odvolání v ÚVK zjistil, že
- 3 - IV. ÚS 132/96
součástí stejnopisů předaných zapisovatelem KVK nebyla kandidátní listina, splňující náležitosti zákonem požadované, a tudíž nebyla ani předmětem přezkoumání K ani ÚVK. Na tuto skutečnost zástupce navrhovatele upozorňoval při jednání ÚVK. Podle názoru navrhovatele, i když kandidátní listina se všemi požadovanými náležitostmi chyběla z příčin jemu neznámých, měla a mohla K a ÚVK zjistit všechny potřebné náležitosti ze seznamu kandidátů a vlastnoručního prohlášení kandidátů, kde v souhrnu všechny podmínky pro účast ve volbách byly k dispozici.
O tomto návrhu rozhodoval podle §86 zákona č. 247/1995 Sb. Nejvyšší soud ČR, který poté, co se seznámil s obsahem spisu ÚVK, čj. ÚVK 13/1996, dospěl k závěru, že navrhovatel předal KVK kandidátní listinu, která neobsahovala zákonem požadované náležitosti - data narození všech kandidátů na ní uvedených. Tvrzení navrhovatele, že jako součást kandidátní listiny byl navíc předložen seznam kandidátů, označený jako "kandidátní listina - volby 1996", tj. v podstatě tvrzení, že s kandidátní listinou byl navíc předložen tento seznam, který neobsahoval data narození (a který byl pak předmětem posuzování volebních komisí), vyvrací, podle názoru Nejvyššího soudu uvedeného v jeho rozhodnutí, především obsah potvrzení o převzetí kandidátní listiny ze dne 1.4.1996, v němž jsou uvedeny jak převzatá kandidátní listina, tak přílohy, tj. určení zmocněnce a prohlášení kandidátů. V převzatých přílohách není uvedeno, že by byl dále předán a převzat navíc seznam kandidátů, a ani u kandidátní listiny není uvedeno, že by její součástí byl další seznam kandidátů. Zpracování tohoto "seznamu kandidátů" se všemi údaji kromě dat narození, pokud by byla současně předána řádná kandidátní listina, jak tvrdí navrhovatel, by navíc bylo zcela nadbytečné a stěží pochopitelné. Proto Nejvyšší soud ČR vycházel ze zjištění, že předložená a zapisovatelem převzatá kandidátní listina navrhovatele neobsahovala údaje o datech narození, a to u všech na listině uvedených kandidátů. Tento nedostatek, jak se dále uvádí v rozhodnutí Nejvyššího soudu, nebylo možné za uvedené situace řešit vyškrtnutím jednotlivých kandidátů, ale bylo třeba
- 4 - IV. ÚS 132/96
v souladu s ustanovením §32 odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb. kandidátní listinu odmítnout jako celek. S odkazem na znění ustanovení §31 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb. pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že zákonný požadavek uvedení jak rodného čísla, tak i data narození, musí být splněn, přičemž uvedené údaje je nutno uvést na kandidátní listině, nikoliv v jejích přílohách. Podání řádné kandidátní listiny, včetně stanovených příloh, je především věcí subjektu, jenž kandidátní listinu podává. V zájmu odstranění nedostatků, zjištěných zapisovatelem volební komise při podání kandidátní listiny, je stanoveno, aby zapisovatel zmocněnce strany nebo koalice na jím zjištěné nedostatky upozornil. V zákoně však není stanovena povinnost zapisovatele podrobně zjišťovat všechny nedostatky kandidátní listiny, případně příloh, a upozorňovat na ně zmocněnce, například s tím důsledkem, že by nesplnění této povinnosti opravňovalo k dodatečnému odstranění vad uvedených listin. Pokud tedy zapisovatel při podání kandidátní listiny nezjistí její nedostatky, negativní důsledky z toho vyplývající plně postihují tu stranu nebo koalici, která takto nedostatečnou kandidátní listinu podala a nestihla eventuelně opravit její nedostatky do konce lhůty pro podání kandidátní listiny. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že postup obou volebních komisí, rozhodujících v případě navrhovatele, byl v souladu s příslušnými právními předpisy, a proto návrh navrhovatele zamítl.
Proti tomuto usnesení Nejvyššího soudu ČR směřuje ústavní stížnost navrhovatele, který v jejích důvodech poukazuje na to, že ustanovení §31 odst. 2 písm. b) zákona č. 247/1995 Sb. sice mezi náležitostmi kandidátní listiny uvádí jak rodné číslo, tak i datum narození, neříká však, že obojí musí být uvedeno současně a vedle sebe. V této souvislosti odkazuje na ustanovení §1 vyhlášky č. 55/1976 Sb., o rodném čísle, z něhož plyne, že rodné číslo je v podstatě datum narození s připojenou identifikační koncovkou, přičemž není podle názoru navrhovatele podstatné, že datum narození je v něm uvedeno v méně obvyklém pořadí. Pokud tedy v kandidátní listině bylo uvedeno rodné číslo, bylo tím uvedeno i datum narození kandidátů, kromě toho byla data narození všech kandidátů vyjádřena klasickým pořadím a
- 5 - IV. ÚS 132/96
uvedena i v příloze kandidátní listiny - v prohlášení kandidátů, které je součástí kandidátní listiny. Lze tedy konstatovat, že kandidátní listina navrhovatele v S., volebním kraji splňovala náležitosti stanovené §31 volebního zákona a měla být podle názoru navrhovatele registrována. Rozhodnutí volebních komisí i Nejvyššího soudu ČR jsou tak v rozporu nejen s volebním zákonem, ale i se zákony ústavními, a to s čl. 1, 4 odst. 4 a čl. 22 Listiny. Podle navrhovatele může volební zákon stanovit při respektování ústavních zásad jen takové formální náležitosti pro účast ve volbách, které jsou nezbytně nutné. Z tohoto pohledu se jeví požadavek, aby v kandidátní listině bylo uváděno datum narození kandidáta, jako zcela nadbytečný, neboť je obsaženo v rodném čísle a není ani schopno kandidáta nezaměnitelně identifikovat. Datum narození kandidáta, jako samostatná náležitost kandidátní listiny, je tedy podle navrhovatele čímsi zbytečným a duplicitním. Uvádí dále, že přísnost, se kterou volební komise odmítly zaregistrovat jeho kandidátní listinu, kontrastuje s benevolencí, se kterou postupovaly vůči jiným kandidujícím politickým stranám. V této souvislosti poukazuje na skutečnost, že většina politických stran ve všech volebních krajích, kromě S., uvedla na kandidátních listinách u svých kandidátů jejich stranickou příslušnost zkratkou, přitom volební zákon požaduje v §31 odst. 3 uvedení příslušnosti jednotlivých kandidátů k určité politické straně, což lze učinit uvedením názvu strany, nikoliv pouhou zkratkou tohoto názvu. Přesto byly všechny kandidátky s tímto formálním nedostatkem zaregistrovány. Navrhovatel má za to, že rozdíl mezi zkratkou a plným názvem politické strany je větší než rozdíl mezi datem narození a rodným číslem. Uvádí dále, že ve více případech byly uvedeny u kandidátů jiných politických stran na kandidátních listinách nesprávná data narození, rodná čísla, obec trvalého bydliště, popřípadě nebylo uvedeno jejich povolání, přitom jistě platí, že je-li předepsaný údaj chybný, je to totéž, jako kdyby chyběl. Některá data narození, rodná čísla byla však se souhlasem KVK měněna, doplňována i po 1. 4. 1996. Při uplatnění stejného měřítka, jaké bylo použito i na stranu navrhovatele, musely by být v uvedených případech i tito kandidáti vyškrtnuti, což se však nestalo. Navrhovatel je proto přesvědčen, že pokud volební
- 6 - IV. ÚS 132/96
komise připustily kandidáty s nesprávným datem narození, rodným číslem, či jinými náležitostmi, byly povinny připustit kandidaturu i všech ostatních kandidátů s podobným nedostatkem předepsaných náležitostí. Při respektování rovného postavení všech kandidujících politických stran není jiný postup přijatelný, a proto měl Nejvyšší soud v zájmu zachování rovnosti kandidujících politických stran návrhu navrhovatele vyhovět. Pokud pak jde o otázku, zda zapisovatel KVK S., volebního kraje převzal kandidátní listinu navrhovatele se všemi náležitostmi, či nikoliv, poukazuje navrhovatel na to, že důkazní břemeno o tomto převzetí je na zapisovateli KVK, neboť navrhovateli bylo vydáno pouze potvrzení o převzetí kandidátní listiny, nikoliv však potvrzení přímo na její kopii. Opětovně pak poukazuje na to, že již v odvolání proti rozhodnutí KVK uváděl, že byla podána kandidátní listina se všemi zákonem požadovanými náležitostmi, s kteroužto námitkou vystoupil v ÚVK i jeho zástupce MUDr. R.U. Konečně pak navrhovatel v závěru své ústavní stížnosti uvádí, že nevytištění hlasovacích lístků pro jeho politickou stranu, která byla ve všech volebních krajích kromě S. platně zaregistrována, je protiústavní, neboť omezuje voliče ve výkonu jejich volebního práva, a proto jde o rozpor s ustanovením čl. 21 Listiny. Z uvedených důvodů proto navrhovatel navrhl vyhovění jeho ústavní stížnost.
Ústavní soud se seznámil s obsahem spisu Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Ovs 1/96/Št, jehož součástí je i připojený spis ÚVK, sp. zn.. ÚVK 13/1996 (v němž jsou založeny rozhodnutí ÚVK ze dne 11. 4. 1996, zápis o výsledku projednání kandidátních listin ÚVK ze dne 11. 4. 1996 a jeho příloha č. 8, kandidátní listina navrhovatele, protokol o náležitostech kandidátní listiny navrhovatele pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 1996 - volební kraj S, odvolání navrhovatele proti rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny Strany zelených KVK v O., protokol o převzetí kandidátní listiny navrhovatele ze dne 1.4. 1996, zápis z druhého zasedání KVK pro
7 - IV. ÚS 132/96
volební kraj S., konaného dne 5. 4. 1996 a přílohy ke kandidátní listině navrhovatele, a to určení jejího zmocněnce a prohlášení kandidátů za volební stranu navrhovatele) a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Z obsahu uvedeného spisu i obsahu ústavní stížnosti je zjevné, že podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice se závěry Nejvyššího soudu ČR, uvedenými v odůvodnění jeho rozhodnutí, přitom se v ní v podstatě opakují argumenty, které byly posuzovány jak volební komisí, tak i Nejvyšším soudem ČR, a s nimiž se zejména Nejvyšší soud ČR, jehož rozhodnutí je ústavní stížností napadeno, náležitě vypořádal. V této souvislosti je třeba připomenout názor Ústavního soudu, vyjádřený již v jeho dřívějších nálezech, totiž že není vrcholem soustavy obecných soudů a není tedy oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti s výjimkou ochrany ústavnosti podle čl. 83 a násl. Ústavy ČR. Řízení před Ústavním soudem je řízením samostatným, které sice svým způsobem navazuje na řízení předcházející, předmětem jeho řízení je však "pouze" posouzení otázky, zda napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod, či nikoliv. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí logicky a zcela přesvědčivě odůvodnil, proč nepovažuje za prokázáno, že KVK byla předložena kandidátní listina, obsahující všechny zákonem požadované náležitosti, včetně dat narození kandidátů. Jeho právní závěry, z uvedeného zjištění vycházející, pak nijak z rámce ústavnosti nevybočují. K těmto Ústavní soud dodává, že kandidátní listina má povahu právního podání, které směřuje k vyvolání zamýšlených účinků, tj. možnosti ucházet se o zvolení poslancem Poslanecké sněmovny. Právě proto, s ohledem na závažnost tohoto právního úkonu, jsou zákonem stanoveny jeho náležitosti, na jejichž splnění závisí uznání jeho platnosti - platnosti kandidátní listiny a následná registrace, resp. jejichž nesplnění je sankcionováno vyškrtnutím kandidátů, případně odmítnutím registrace kandidátní listiny. Právě takto předem zákonem stanovené podmínky registrace kandidátních listin, jakož i kontrola jejich dodržení, jsou jedním z prostředků zajištujících rovnost volebního práva i všech subjektů. voleb se účastnících. Již z tohoto důvodu nelze v daném případě přisvědčit navrhovateli v
- 8 - IV. ÚS 132/96
tom, že napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR došlo k porušení čl. 1 Listiny. Uvedený článek zakotvuje totiž, jak by mělo vyplynout již z toho, co bylo konstatováno, princip rovnosti v právech, a proto se jej stěží může dovolávat ten, kdo průchod tomuto právu zamezí sám nerespektováním právní úpravy nezbytné k jeho realizaci. Z tohoto pohledu je proto zcela irelevantní odkaz navrhovatele na to, jak bylo postupováno v jiných případech, nehledě k tomu, že v navrhovatelem uváděných případech nešlo o doplnění, ale pouze upřesnění údajů již uvedených, které v případě kandidátní listiny navrhovatele zcela chyběly. I když pak stanovení data narození kandidátů, jako jedné z náležitostí kandidátní listiny, za stavu, kdy další z nich je rodné číslo, se může jevit na první pohled formálním, nelze postup volebních komisí ani Nejvyššího soudu ČR, trvajících na současném splnění obou těchto zákonem předepsaných náležitostí, považovat za protiústavní. Je totiž třeba brát v úvahu, že funkcí uvedení rodného čísla v kandidátní listině je kandidáta nezaměnitelně identifikovat - tedy zabránit jeho kandidování na kandidátní listině jiné politické strany nebo koalice, zatím co funkcí uvedení data narození je co nejrychlejší ověření jeho volitelnosti - splnění požadovaného věku, nehledě k tomu, že jde o podmínku lehce splnitelnou, jejíž splnění by nemělo přinášet žádné obtíže, a již proto nelze trvání na jejím dodržení považovat za zásah, resp. porušení čl. 4 odst. 4 Listiny. Stejně tak nelze navrhovateli přisvědčit v tom, že by postupem volebních komisí a Nejvyššího soudu ČR byl porušen čl. 22 Listiny, chránící svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti, když jak shora uvedeno,
podmínky pro registraci kandidátních listin byly zákonem stanoveny předem stejným způsobem pro všechny v úvahu přicházející subjekty a bylo tedy jen na nich samotných, zda je dodrží či nikoliv.
Vzhledem k tomu, že z uvedených důvodů nebylo v postupu Nejvyššího soudu ČR, jehož rozhodnutím nebylo vyhověno návrhu navrhovatele na registraci jeho kandidátní listiny, shledáno porušení ústavně zaručených práv a svobod, byla ústavní stížnost navrhovatele podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnuta, a to včetně té její části, která směřuje proti
- 9 - IV. ÚS 132/96
nevytištění volebních lístků strany navrhovatele pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ve všech volebních krajích, kterou navrhovatel ani blíže nezdůvodnil, když v tomto směru je třeba odkázat na nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. Pl. ÚS 3/96, ze dne 15. května 1996.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 1996
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj