ECLI:CZ:US:1996:4.US.142.96
sp. zn. IV. ÚS 142/96
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti politické strany Pravý blok, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR, č. OVS 3/96/Št-Hu-8, ze dne 7. 5. 1996, proti usnesení ÚVK ze dne 27. 4. 1996 a ve věci návrhu na vydání předběžného opatření podle §80 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, takto:
Návrhy se odmítají.
Odůvodnění:
Dne 22. 5. 1996 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání označené jako ústavní stížnost dle §73 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a jako návrh na vydání předběžného opatření ve smyslu §80 odst. 1 téhož zákona.
Stížnost směřuje jednak proti usnesení Nejvyššího soudu ČR č. OVS 3/96/Št-Hu-8, ze dne 7. 5. 1996, z něhož jak tvrdí stěžovatelé vyplývá, že není opravného prostředku proti svévolnému počínání ÚVK, která koná nad rozsah pravomocí daných této komisi zákonem č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR.
Dále stížnost směřuje proti usnesení ÚVK ze dne 27. 4. 1996, kterým podle tvrzení stěžovatelů, byla politická strana PB hrubě poškozena na pasivním volebním právu. Dále stížnost vypočítává heslovitě, co činí "předmět návrhu". Kromě konkrétních námitek, mezi které patří, že nemělo být odmítnuto postupné splácení volebních kaucí, že ÚVK postupovala svévolně, když zakázala KVK sdělovat technické parametry nezbytné pro vytištění volebních lístků, resp., že ÚVK zaplacené parciální částky nevrátila a tím de facto postupné splácení volebních kaucí akceptovala, jsou ostatní body vesměs obecnými výhradami proti platnému volebnímu právu České republiky.
U žádného z uvedených dvou rozhodnutí, napadených ústavní stížností, není v souladu s ustanovením §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu uvedeno, čeho se stěžovatelé domáhají - tedy, požadují-li zrušení napadených usnesení z důvodu jejich neústavnosti či nezákonnosti. Stejně tak v návrhu absentuje jakákoliv ústavněprávní argumentace. Pokud snad stěžovatelé za návrh, jak má být ve věci samé rozhodnuto, považují podaný návrh na vydání předběžného opatření, nelze takový názor akceptovat. Jak vyplývá z ustanovení §80 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, může Ústavní soud vydat předběžné opatření pouze v případech, kdy ústavní stížnost samotná směřuje proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí. Podaná stížnost však zcela evidentně směřuje právě proti konkrétním rozhodnutím konkrétních orgánů veřejné moci. Navíc z uvedeného ustanovení vyplývá, že jediné opatření, které může Ústavní soud učinit za podmínek stanovených v citovaném ustanovení, je uložit orgánu veřejné moci, aby v zásahu nepokračoval. Je tedy zcela evidentní, že předběžným opatřením se nelze domáhat aktivní činnosti orgánu veřejné moci - v daném případě uložení povinnosti ÚVK, "aby zajistila tisk hlasovacích lístků stěžovateli tak, aby byla zajištěna jejich distribuce podle ustanovení §38 odst. 3" (zřejmě zákona č. 247/1995 Sb.). Takové "předběžné opatření" by navíc de facto ukládalo ÚVK obejít kogentní ustanovení zákona č. 247/1995 Sb., která upravují volební kauce a důsledky jejich nezaplacení.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soudci zpravodaji nezbylo, než aby podaný návrh podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněný, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, aniž by stěžovatele vyzval k odstranění obsahových a formálních vad podání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května l996
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj