ECLI:CZ:US:1996:4.US.189.96
sp. zn. IV. ÚS 189/96
Usnesení
IV. ÚS 189/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 19. srpna 1996 ve věci ústavní stížnosti A.J., zastoupené advokátem JUDr. R.K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 1996, čj. 13 Co 455/95-50, takto:
Ústavní stížnost se odmítá
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně, potvrzujícímu rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 11. 1994, čj. 16 C 145/92-33, jímž návrh stěžovatelky na uzavření dohody o vydání, ve výroku tohoto rozsudku blíže uvedených, nemovitostí, byl zamítnut, stěžovatelka setrvává na svém stanovisku, že napadeným rozsudkem byla porušena její ústavně zaručená práva a svobody podle článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, článku 90 Ústavy ČR a článku 36 Listiny, jakož i právo na spravedlivé projednání věci nezávislým a nestranným soudem, jak vyplývá z článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obecné soudy
2 -. IV. ÚS 189/96
ve svých rozhodnutích sice připouštějí, že v projednávané věcí došlo především ze strany bývalého SNB - město při vyhotovení výpisu z pozemkové knihy k vážnému pochybení a uvedení stěžovatelky v omyl, stejně, jak tomu bylo později i u bývalého SGB., nicméně podíl na dalším nesprávném postupu přisuzují i stěžovatelce. Přitom nevzaly v úvahu, že stěžovatelka je osobou pokročilého věku, že byla v absolutní dobré víře, že vydávané listiny jsou správné a mají sloužit k jejímu prospěchu, a že proto neměla důvod je kontrolovat. Obecné soudy měly proto přihlédnout k mimořádným okolnostem tohoto případu a učinit vše k naplnění účelu zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Z uvedených důvodů navrhuje proto stěžovatelka zrušení napadeného rozsudku.
Z obsahu spisu 16 C 145/92 Městského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že obecné soudy zamítly návrh stěžovatelky s odůvodněním, že smyslem restitučního zákona č. 87/1991 Sb. je sice dosáhnout zmírnění následků majetkových a jiných křivd, spáchaných v minulém období, avšak za dodržení podmínek v tomto zákoně uvedených, z nichž jednou z nejdůležitějších je včasné uplatnění nároku vůči povinné osobě. Při posuzování, zda oprávněná osoba uplatnila svůj nárok řádně a včas, pak nelze připustit takový výklad, kdy za včas a řádně uplatněný by byl považován i nárok, uplatněný vůči jiné než povinné osobě proto, že oprávněná osoba nevěnovala včas přiměřenou pozornost obsahu listin rozhodných pro posouzení jejího nároku. Jak dále konstatovaly obecné soudy, již pouhým pozorným přečtením výpisu z pozemkové knihy a identifikace parcel, provedené pracovištěm SGB v R, bylo bez právních či jiných odborných znalostí zjevné, že tyto listiny se týkají nemovitostí zcela jiných, neboť stěžovatelkou požadované nemovitosti se nacházejí v B, v k. ú. V.N., zatímco stěžovatelka uplatnila nárok na vydání nemovitostí vůči s. p. Š., ohledně nemovitostí v k. ú. D.K. Jakkoli tedy v projednávané věci došlo při vyhotovení výpisu z pozemkové knihy vložka č. 959 k. ú. V.N., k hrubému, a sotva něčím omluvitelnému, omylu, když jako
3 - IV. ÚS 189/96
katastrální území bylo uvedeno k. ú. D.K., katastrálně se nacházející v obvodu pracoviště uvedeného střediska v R., nemohla se stěžovatelka, ani podle názoru Ústavního soudu, důvodně domnívat, že jde o nemovitosti, jejichž vydání požaduje, a že jí požadované nemovitosti drží s. p. Š. Pokud tedy stěžovatelka vedla jednání s právnickou osobou, o níž by za asistence jen běžné pozornosti se rozhodně nemohla domnívat, že požadované nemovitosti drží a k jejich vydání vyzvala žalovaného teprve podáním, učiněným dne 26. 11. 1991, učinila tak, i podle názoru Ústavního soudu, již po uplynutí prekluzivní lhůty šesti měsíců, uvedené v ustanovení §5 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, neboť tato začala běžet dnem 1. 4. 1991. Ani podle názoru Ústavního soudu závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 3 Cdo 41/92 na projednávanou věc nedopadají, neboť stěžovatelkou získané písemné operáty evidence nemovitostí již při jejich pouhém přečtení zcela evidentně naznačují, že se netýkají nemovitostí, o jejichž vydání stěžovatelce v projednávané věci jde.
Obecné soudy neporušily tedy svými rozhodnutími žádné ze stěžovatelkou vytýkaných ústavně zaručených práv, přičemž tato skutečnost je natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 19. srpna 1996
prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj