ECLI:CZ:US:1996:4.US.251.95
sp. zn. IV. ÚS 251/95
Nález
Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J. D. proti usnesením Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. 4 C 158/95, ze dne 12.7.1995, a Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 18 Co 634/95, ze dne 14.9.1995, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 18 Co 634/95,
ze dne 14.9.1995, a usnesení Okresního soudu v Náchodě, sp. zn.
4 C 158/95, ze dne 12.7.1995, se zrušují.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení
shora označených soudních rozhodnutí, v podstatě s odůvodněním, že
jimi byla porušena jeho práva, vyplývající z čl. 38 odst. l a 2
Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny).
Ze spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 16
C 297/95, jehož obsahem jsou ústavní stížností napadená usnesení,
bylo zjištěno, že stěžovatel dne 24.3.1995 podal žalobu o náhradu
škody v částce 2.624,50 Kč s příslušenstvím proti JUDr. I. D.,
jeho bývalé manželce, a to u Okresního soudu v Trutnově, jako
soudu místně příslušného, když z údajů v žalobě uvedených plyne,
že žalovaná v době podání žaloby bydlela v Trutnově, kde také
pracovala na okresním soudu. Vzhledem k tomu, že všichni soudci
Okresního soudu v Trutnově, u kterého oba účastníci řízení v té
době působili jako soudci z povolání, se cítili podjati, byli ve
smyslu §14 odst. l o.s.ř. všichni vyloučeni z projednání
a rozhodování označené věci, a proto Krajský soud v Hradci
Králové, kterému byl spis předložen k rozhodnutí podle §16 odst.
l o.s.ř., rozhodl tak, že s odkazem na ustanovení §12 odst.
l a 3 o.s.ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Náchodě. Tento soud
však svým usnesením ze dne 12.7.1995, sp. zn. 4 C 158/95, vyslovil
ve věci svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci jeho
usnesení bude věc postoupena soudu místně příslušnému, za který
považoval Okresní soud v Českých Budějovicích.
Proti tomuto rozhodnutí Okresního soudu v Náchodě podal stěžovatel
odvolání, v němž upozornil mimo jiné i na nesprávné údaje, uvedené
v usnesení soudu I. stupně, a to, že předmětná žaloba byla podána
nikoliv u Okresního soudu v Náchodě, ale u Okresního soudu
v Trutnově, jehož všichni soudci byli pro poměr k účastníkům
řízení z projednání a rozhodnutí ve věci vyloučeni.
O tomto odvolání stěžovatele pak rozhodoval Krajský soud v Hradci
Králové usnesením ze dne 14.9.1995, sp. zn. 18 Co 634/95, jímž
usnesení soudu I. stupně potvrdil, s odvoláním na ustanovení §84
a 85 občanského soudního řádu.
Proti těmto usnesením soudů obou stupňů směřuje ústavní stížnost
stěžovatele, který, kromě namítaného rozporu napadených usnesení
s čl. 38 odst. l Listiny, v důvodech dále uvádí, že by sám Ústavní
soud v této věci nezatěžoval, kdyby odnětí zákonnému soudci mu
nepřivodilo nemalé potíže. U Okresního soudu v Českých
Budějovicích se totiž marně, jak tvrdí, domáhá svých práv
v ostatních věcech, napadlých již po odstěhování bývalé manželky
z obvodu Okresního soudu v Trutnově a po jejím nástupu k Okresnímu
soudu v Českém Krumlově, zatímco tato úspěšně maří realizaci
pravomocného rozhodnutí soudu ohledně úpravy styku s jejich
nezletilou dcerou a soud v Českých Budějovicích je nečinný.
Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření k obsahu ústavní
stížnosti uvedl, že tuto považuje za důvodnou.
JUDr. I. D. se svého postavení vedlejšího účastníka tohoto řízení
ve smyslu §28 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. vzdala.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisu Okresního soudu
v Českých Budějovicích, sp. zn. 16 C 297/95, dospěl k závěru, že
ústavní stížnost je důvodná.
Článek 38 odst. l Listiny stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
Zákonem stanovícím příslušnost soudů v občanskoprávním řízení je
občanský soudní řád, podle jehož ustanovení §11 odst. l se řízení
koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení
věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné
okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Také místní
příslušnost soudu se tedy určuje podle okolností, které tu jsou
v době zahájení řízení a trvá až do jeho skončení. Uvedené
ustanovení tak vyjadřuje zásadu perpetuatio fori - trvání soudní
příslušnosti jednou určené až do skončení řízení bez ohledu na
pozdější změny okolností, které jsou jinak pro určení příslušnosti
rozhodné. Jednu z výjimek z této zásady pak upravuje ustanovení
§12 o.s.ř., podle něhož je možno z důvodů tam uvedených přikázat
věc k projednání jinému než soudu příslušnému.
V daném případě pak, jak plyne z údajů obsažených v žalobě
stěžovatele ze dne 23. 3. 1995, adresované Okresnímu soudu
v Trutnově, přicházela v úvahu místní příslušnost uvedeného soudu,
ve smyslu ustanovení §85 odst. l o.s.ř., když žalovaná měla
bydliště v obvodu uvedeného soudu, avšak i kdyby otázka jejího
bydliště v době podání žaloby byla sporná, byla dána místní
příslušnost tohoto soudu, když žalovaná měla nepochybně v obvodu
tohoto soudu své stálé pracoviště a žalobce tím, že žalobu
adresoval Okresnímu soudu v Trutnově, dal najevo, že příslušnost
tohoto soudu volil podle §87 písm. a) o.s.ř. S ohledem na
následné vyloučení všech soudců uvedeného soudu pro jejich poměr
k účastníkům řízení byla věc delegována z důvodu nutnosti (§12
odst. l o.s.ř.) Okresnímu soudu v Náchodě. Usnesením o přikázání
věci k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Náchodě byla tak
zákonným způsobem změněna místní příslušnost soudu a tento soud,
jemuž věc byla nikoliv postoupena, ale přikázána, již nemohl
žádným způsobem svoji takto založenou příslušnost zkoumat, neboť
mu to žádné procesní ustanovení neumožňuje. Pokud tak učinil
a postoupil věc Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, a jeho
usnesení o tom pak potvrdil i odvolací soud, nezbývá, než
přisvědčit stěžovateli v tom, že tento postup soudů obou stupňů je
v rozporu s čl. 38 odst. l Listiny. Z uvedených důvodů bylo proto
ústavní stížnosti stěžovatele vyhověno a napadená rozhodnutí pro
rozpor s citovaným článkem Listiny zrušena (§82 odst. 1, odst.
2 písm. a, odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.). Stěžovatelem
namítané porušení čl. 38 odst. 2 Listiny v dané věci shledáno
nebylo.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 15. února 1996