ECLI:CZ:US:1996:4.US.275.95
sp. zn. IV. ÚS 275/95
Usnesení
IV. ÚS 275/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 8. března 1996 ve věci ústavní stížnosti B.K., zastoupené advokátem JUDr. P.S., proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, ústředního pozemkového úřadu, ze dne 9. 10. 1995, čj. 2746/95-3152, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, ústředního pozemkového úřadu, potvrzujícímu rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 6. 6. 1995, čj. PÚ 410/91/2, jímž nebyla povolena obnova řízení ve věci restituce jejího zemědělského majetku, stěžovatelka uvádí, že O.p.ú. i Ú.p.ú. rozhodovaly v rozporu s povinností rozhodnout nestranně, na základě zjištěných skutečností a důkazů. V projednávané věci nebyly provedeny základní důkazy a bylo odkazováno na důkazy, provedené před jinými orgány, ačkoli tyto je neprovedly. Tímto postupem došlo k porušení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého každý může se domáhat stanoveným postupem svého
- 2 - IV. ÚS 275/95
práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.
Již sama skutečnost, že rozhodnutí o obnově řízení před správním orgánem, ukončeného pravomocným rozhodnutím, nepodléhá soudnímu přezkumu podle §244 a násl. o. s. ř. (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze z 29. 8. 1994, 7 A 32/94, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 42/1995), posunuje výrazně do popředí význam správního uvážení tohoto orgánu. Jinými slovy, nelze-li takové rozhodnutí přezkoumávat ve správním soudnictví, zužuje povaha tohoto řízení i prostor, v němž by takové rozhodnutí bylo možno zpochybnit v rámci řízení o ústavní stížnosti, podané podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. V projednávané věci zkoumalo Ministerstvo zemědělství ČR všechny stěžovatelkou uváděné důvody obnovy řízení podle ustanovení §62 odst. 1 písm. a), c), e) zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení
(správní řád) a dospělo jejich, vcelku podrobným, zvažováním k závěru, že tyto důvody nejsou dány. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby toto hodnocení důvodů obnovy řízení sám "hodnotil", jestliže je záležitostí správního uvážení a jestliže dále v projednávané věci lze mít stěží za to, že by toto uvážení evidentně vybočovalo z mezí, stanovených zákonem, a tím porušilo základní právo stěžovatelky na soudní a jinou právní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Vzhledem k uvedenému proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 8. března 1996
prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj